Byly jsme čtyři

Amél

Už je to dlouho od doby kdy jsem naposledy viděla Daniela. Docela jsem si ho oblíbila a rozhodne není tak hrozny, než jsem si myslela.

Vlastně je to v pohodě kluk. Dočešu si vlasy a nechám je volné rozpuštěné. Pak už letím na autobus, který jako vždy nestíhám. Do uši si dam sluchátka, ve kterých mi hraje písnička od Miley Cyrus, Party in the U.S.A.. Celou cestu vnímám jenom písničky a soustředím se na výhled z okna. Krásná podzimní krajina. Srnky běhají po poli, ptáci odlétají pryč. Vítr profukuje mezi posledními listy stromů. Tahle krajina má dává inspiraci k další malbě. Malém jsem ani nezaznamenala, že vystupuji, jak jsem byla ohromena.

,,Kde jsi tak dlouho?" Zeptá se Sarah.
,,Šla jsem si ještě zahrát na klavír." Odvětím ji a ona jenom přikývne. V poslední době se chová trochu divně a nebo normálně a předtím se chovala divně. Raději se do toho nebudu montovat. Teďka máme hodinu na druhé straně budovy a máme asi patnáct minut na to se tam dostat.  Po cestě narazíme na Daniela, který děla, že mě nezná. To jsem si za to zasloužila. Ignor. Ne chlapečku s tebou jsem skončila. A to jsem se chtěla zeptat jestli mu ta fyzika dopadla dobře.

***

Konečně skončilo vyučování, nikdy jsem nebyla tak šťastná, ze už je konec. Dnešek byl fakk zdlouhavý.

Daniel
Můžeme se sejít, teď hned u jídelny :)?

Me
Asi jo, nemám s tím problém...

Vlastně asi trošku mám. Na veřejnosti mi neřekne ani blbý ahoj a teď když tu už nikdo není, se najednou chce sejít. Schválně co je tak strašně důležitého. Už jsem na nej čekala deset minut. Zase přišel později než já...

,,Čau." Řekl a já se na nej jen usmála. To byl takový spíše minimalistický úsměv.
,,Chtěl bych ti poděkovat." Oznámil mi, jako kdyby mě chtěl pravé požádat o ruku.
,,Proč?" Odfrkla jsem. Promiňte, ale jsem dost urážlivá.
,,No za tu fyziku, myslím, že to dopadlo dobře." Dostal nějak ze sebe.
,,Myslíš?" Zeptala jsem se, možná jsem chytřejší než on, ale to ze mě nedělá nejchytřejšího člověka na světě.
,,Dneska jsem to psal, ještě nevím výsledky." Vysvětlil mi a já jen kývla hlavou. Vzala jsem si věci a byla si stoprocentně jistá, že už je to vše a mužů odejít. Opak byl pravdou, Daniel mě hnedka zastavil.
,,Kam jdeš?" Zeptal se dost překvapeně.
,,Já myslela, že je to všechno." Řekla jsem mu na rovinu. Chci být upřímná.
,,Očividně ne." Oznámí mi.
,,Tak co je?" Řeknu dost otráveně a zase si sednu na židli v jídelně.
,,To mi spíše řekni ty." Cože? Hodila jsem po něm nechápavý výraz. Co by se mnou mělo být.
,,Jsi nějaká otrávená, jako kdybych ti něco udělal." Jo aha, tak na tohle naráží.
,,Nene, nic se neděje." Řeknu a snažím se stoupnout a odejít, zase mi to nedovolí.
,,Tak fajn, řeknu ti to." Šeptnu naštvaně.
,,Děkuji."
,,Proč se mi pořad vyhýbáš a děláš, že mě neznáš?" Zeptám se na přímo.
,,No já mám dost žárlivou holku, by mě zabila." Řekne dost zklamaně.
,,Nikdy jsem nepochopila co na Kate vidíš." Šeptnu si pro sebe, ale Daniel to očividně slyší.
,,To já taky nevím." Oznámí mi, počkat cože. Tohle jsem asi trochu nepochopila.
,,Tak proč s ni jsi?" Zeptám se zcela upřímně.
,,Asi potřebuji nit někoho vedle sebe, někoho kdo mi pomůže a podrží." Zamyslí se a pak se natáhne ke mně...