Byly jsme čtyři

Vaness

Co má v plánu?
Kam mě chce vzít?
Zavře mě do sklepa a bude mě vydírat?
Můžu ji vůbec věřit?
Nebude lepší zůstat doma?
Co kdybych to na poslední chvíli zrušila?
Však je to kamarádka nic hrozného mi neudělá!!? A nebo?
Nikdy jsem ji neměla věřit!
Proč zrovna já, proč ne Abi?

Tyhle otázky a vykřičníky se mi honily hlavou asi pul hodiny před tím, než jsme měly sraz se Sarah, kvůli nějakému překvapení. Asi už jste pochopili, že trpím panickou atakou... Dá se s tím nějak žít, ale kvůli tomu nemám ráda překvapení, jak to říct, vždy mě to dostane do téhle pozice v jaké jsem teď. Sedím na zemi, opíram se o dveře. Z očí mi kapou malinkate slzy, pomalu nemůžu dýchat a hlavou se mi točí přesně tyhle otázky. Aby mě tu Sarah za tu půl hodinu mohla vyzvednout, potřebovala jsem se sebrat, to je ten problém, nikdy se to nenaučite ovládat asi by mi pomohla nějaká společnost, která by mě uklidnila a všechno by bylo v pořádku, jenže tohle se nesmí nikdo dozvědět. NIKDO A NIKDY!!!!!

                         *♡*♡*

Po chvilce, když už jsem byla schopna fungovat, jsem rychle vstala a upravila trochu make-up, aby nešlo poznat, že jsem další noc nespala. Oblečení jsem neřešila, nechala jsem si dzinove černé kraťasy a bílé tričko, které jsem na sobě měla už od školy. Zrovna v tu chvíli, kdy už jsem byla hotová a připravena jít zazvonila Sarah na zvonek. Ještě rychle jsem se koukla do zrcadla, jestli je make-up v pohodě a vyběhla za ní dolů.

Rychle mě pozdravila a hledala neco na mapě.
,,Kam jdeme?" Zeptala jsme se jí.
,,Kdybych ti to řekla, nebylo by to překvapení." Odpověděla dost důrazně.
,,Jo jenže vypadá to, že nemáš tušení kde to je, stačí mi říct ulice a já budu vedet, v tomhle málem městě bydlím a znám to tu jako svoje vlastní boty, narozdil od tebe." Řekla jsem, tak aby to nebylo moc drsný, ale zase ani moc jemný.
,,Přiznávám v tomhle máš pravdu, jdeme k nějakému domu na ulici Creela 5." Oznámila mi a já hned věděla kudy jít.

Došly jsme tak asi do deseti minut. Ta ulice je docela blízko navíc tam ten dům vlastní Chrissův táta a udělal mu z toho nějaké studio. Počkat, Chriss- jakto že mě to nenapadlo hned jak řekla tu ulici.
,,Proč jsme u domu Chrisse?" Zeptala jsem se, ale počítala jsem s tím, že mi samozřejmě neodpoví.
,,To je překvapení." Co jineho jsem taky mohla čekat. Zrovna od tama vycházelo pár holek a my místo nich vešly dovnitř. Ocitly jsme se ve studium, kde bylo pár kytar, nějaké mikrofony, gauč a prostě věci co potřebuješ ve studium. Za chvilku jsme si všimla Chrisse s kytarou v ruce a nějakého neznámého kluka.

,,Čau holky, Počkat Vaness mě vážně nenapadla a to ona je nejlepší zpěvačka v celé naší zemi, možná i ve světě." Řekl Chriss a já se nechápavě podívala na Sarah.
,,Mě by zajímalo, jak mi to tady milá Sarah chceš vysvětlit." Koukla jsem se na ni znovu, ale teď už spíš vrazednym pohledem. Ale to zase Chriss po mně hodil nechapavy obličej.
,,Vzala jsem tě sem na slepo, protože..." Ted už šlo na Chrisovi poznat, že ví o co jde.
,,Protože kdybych ti řekla kam jdeme, nikdy bys nesouhlasila, jsi skvělá zpěvačka a zasloužíš si, aby o tobě svět věděl, nevím proč máš s tímhle problémy, ale prosím zkus to aspoň kvůli mně." Při tomhle jsem trochu vyměkla, Jo kdo by ne, ale porad nemam koule na to být v kapele kvůli, těm, Vy víte čem.