Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 27

Fialka bolestně zavřeštěla, když bránou do tábora prošel Mlžák svírající v zubech nehybné tělo Zelenookého. "Je mrtvý," zamumlal, když ho položil do středu mýtiny. "Ne! Nemůže být mrtvý!" vzlykala Fialka a vrhla se k mrtvému tělu svého partnera. Na Fialku toho teď bylo moc. Vichřice se s ní pohádala a nechtěla se s ní vůbec bavit.

"Jsi až příliš optimistická. Copak to nechápeš?! Život není jen procházka po růžové duze! Je hodně drsný a nelítostný! Někdy tě nechá vychutnat si hezké okamžiky, jindy tě opustí a nechá trpět! Skoro nic nesouvisí s Nebeským klanem! Všechno souvisí na nás - a osud je náš, Nebeský klan ho neovládá! Kdy už to konečně pochopíš? Navíc - copak to nevíš? Už od začátku tě nesnáším!
Nikdy jsem se s tebou nechtěla bavit!
Ale ty... Tys pořád dolejzala! Co jiného mi zbylo, než se s tebou bavit??"

Fialka zavřela oči. Její srdce pukalo bolestí a ona nedovedla zastavit tu náhlou vlnu emocí. Cítila ztrátu, prázdnotu, smutek, vztek, nervozitu, lítost, strach, a hlavně ještě něco jiného. Něco, co cítí každý když někoho miloval a přišel o něj. Nepopsatelná emoce, jakoby mix spousty různých emocí plus bolest hlavy a srdce. "Budeš u něj bdít?" zeptal se laskavě Chlup a přisedl si k Fialce. "Byl to můj partner," vyhrkla dopáleně Fialka. "Myslíš si, že půjdu pozorovat západ slunce? To těžko! Bez něj nikdy víc!" "Já jen..." "Mě to nezajímá! Právě jsem přišla o kocoura, kterého jsem milovala! Chci s ním strávit poslední noc. Víckrát už tady se mnou nebude! Nebude tady s nikým! Byl pro mě vším. Byl pro mě celý můj život. Byl jediný kdo mi zbyl." Chlup se urazil a již ledovým hlasem prohlásil: "Jak myslíš." Zvedl se a odešel na druhou stranu mýtiny.