Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 14

Fialka se protáhla. Bylo ráno. Ihned zamířila za Chloupkotlapkou, (nyní už Chlupem) aby mu ukázala volné místo na spaní ve válečnickém doupěti.
"Dobré ráno!" pozdravila Fialka a zdvihla ocas vysoko nad sebe. Když si všimla Chlupova zaraženého výrazu, dodala:
"Neboj, už můžeš mluvit."
A dotkla se Chlupa čumáčkem.
Pak spolu s ním odešla do doupěte a poukázala na volné místo hned na začátku doupěte.
"Tady. O žádném jiném volném nevím, a zároveň je to jediné největší volné místo, které tu je.
Dobře se vyspi," řekla Fialka a odešla.

Hned jakmile vytáhla paty z doupěte, vstal ze svého pelechu Zelenooký. Po očku pohlédl na Chlupa, pozdravil, ale víc se o něj nezajímal.
"Zelenooký!" ozval se Mlžákův hlas.
"Tak tady jsi! Půjdeš na ranní hlídku spolu s Vichřicí, Fialkou a Rváčem." "Dobře," přikývl Zelenooký a odběhl k partičce koček.
Zelenooký se zamyslel.
Proč jde s nimi zrovna Rváč?
Rváč byl nejsilnějším a nejzdatnějším válečníkem hned po Mlžákovi. Jak Mlžák tvrdil, bylo jediné štěstí, že se svou sílu rozhodl vložit na stranu dobra, a Rváče chválil a podporoval ho, protože taky říkal, že za vlády Slaného měsíce se mu nedostávalo žádné velké pozornosti ani respektu, a měl by mu to vynahradit, jako jeho vzdálený příbuzný.
A když Mlžák posílal Rváče na hlídku, většinou se něčeho obával.
Samozřejmě, že Rváč chodil na hlídku přirozeně.
Jenže nejčastěji jen tehdy, když hrozilo nebezpečí.
Co před ním všichni tají?
Najednou k nim přišel Mlžák.
"Mám pro vás zprávu," zašeptal. "Na našem území jsou kočky. Cizí kočky. Včera večer nás napadli. Rváči, ukaž jim co proto, ale ani jednu NEZABIJ. Nechceme splácet dluhy ani to mít u někoho spočítané."
Rváč přikývl.
"Tak už běžte," vyhnal je Mlžák a odešel.

Fialka celou cestu přemýšlela. Kde na ty kočky narazí? Kde se vzali?
A proč na ně tak útočí?
Nestihli dojít ani ke strži, a Zelenookého přepadl hnědý mourek a začal mu vyškubávat chlupy z břicha.
"Hej! Co tady děláte? Chceme si s vámi jen promluvit!" Vyhrkl rychle Zelenooký, aniž by přemýšlel nad tím, co říká.
"Promluvit, jo? Tak co děláte na našem území, huh?" zeptal se mourek a z křoví vylezly další tři kočky.
"Na vašem území? Tohle je naše území! Bydlíme tu odjakživa!" zalhal Zelenooký. Moc dobře znal minulost Mořského klanu.
"S vámi se nedá chytře diskutovat. Máte myší mozky. Na ně!"
Zavelel kocour a už chtěl začít drápat břicho Zelenookého, ten jej však skopl a rozsekl mu čumák.
Pak se mu zakousl do ramene a začal mu škrábat břicho.
Na pomoc spolubojovníkovi přišla nějaká hubená, drobná kočka, tu ale srazila Vichřice. Nakousla jí ucho a kousla ji do stehna.
Fialka pozorovala boj.
Byli čtyři kočky... Bojovaly ale jen tři!
Kde je ta čtvrtá?