Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 3

"Ať už se budeš snažit roztopit ledové srdce sebevíc, neroztopíš ho. Dokáže se roztopit jen ono samo. A teprve v plamenech toho nejdrsnějšího ohně si uvědomí, co celou dobu přehlíželo."
znělo Fialkotlapce v uších. Měla rozčepýřený kožíšek a byla jí zima. Procházela se po hliněné stezce vyšlapané kočkami a lesní zvěří.
"Ne! Fialko, ne!" slyšela Fialkotlapka.
"Smrt... Teprve po smrti budeš mít pokoj!" slyšela dále.
Náhle se propadla do tmy. Vůbec nic neviděla. Jen samou tmu, a to byla kočka!
Za chvíli ucítila nepříjemný zápach.
Pak se okolí kolem ní začalo osvětlovat.
Oheň! Vysoké plameny šlehaly do bezhvězdného nebe. Fialkotlapka se snažila plamenům vyhnout, utíkala a utíkala, přičemž jí v uších stále zněly znovu a znovu ty tři nepříjemné hlasy, které říkali znovu a znovu to, co nechtěla slyšet. "Nechte mě už na pokoji!" vzlykala Fialkotlapka. Náhle se z plamenů před ní stvořila kočičí postava. "Pokoj, zlato, dostaneš až tehdy, kdy umřeš!" řekla ledově klidným hlasem.

Fialkotlapka vyjekla a otevřela oči. Všichni učedníci na ní vyděšeně upírali oči. "Co - co se stalo?" Zeptala se vyděšeně. "Mluvila jsi ze spaní," špitl Chloupkotlapka. "Jsi v pořádku? Nechceš si zajít za Brusinkou, aby tě prohlédla?" "Ne, to je dobrý... Prostě jenom sen," ujistila Chloupkotlapku Fialkotlapka. "A co jsem vůbec říkala?" zeptala se ještě.
"No... Pořád jsi opakovala: Smrt! Nech mě! Oheň! Proroctví! A vzdychala jsi. Samé úchylárny, nemyslíš?" řekla Vánkotlapka a protáhla se. "Asi by sis měla zajít za Brusinkou aby ti dala léky na uklidnění. A jestli tě to zajímá, je půlnoc. Díky za budíček, ale takhle brzo být nemusel." A Vánkotlapka se stočila do klubíčka.
"Každý máme sny," usmál se Chloupkotlapka. "Vykašli se na ni. A pojďme už spát. Ráno se vstává." A taky se stočil do klubíčka. Ostatní učedníci udělali totéž, a tak Fialkotlapce nezbývalo nic jiného, než si položit hlavu na tlapky a usnout.