Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 26

Zelenooký se pozorně soustředil na svůj budoucí úlovek - myš. V takovém vedru, které převládalo v létě, byla tato prostinká myš velice vzácná. Zelenooký měl však útěchu - léto se chýlilo ke konci. Konec parných dnů strávených na pláži. Mnohem víc práce, zato větší chládek, který kočku zklidňuje. Navíc v těchto krajinách sněží opravdu zřídka kdy, a Zelenooký věděl, že za celou dobu, co žije, nenapadl ani chomáček sněhu.
V zimě spíše prší, což ovlivňuje hladinu vody v mořích.
Těsně po dešti se proto kočky od moře drží raději dál.
Zelenooký znovu upřel svou pozornost na myš. Jen se odrazit a...
Zelenooký skočil po myši a jedním kousnutím ji zavraždil.
Uchvácen vítězstvím byl připraven odejít, ale cosi ho zarazilo. Uslyšel prasknutí větvičky. Že by další myš?
Ne, takhle hlasitě by větvička pod myší váhou nerupla - vlastně vůbec. Tohle bylo něco většího. Zelenooký položil myš na vyprahlou, písčitou zem a nahrnul na ni na prášek vysušenou hlínu. Rozhodl se, že to zkontroluje. Kdyby to byl někdo z Mořského klanu, netajil by se. Očividně to byl nevítaný host. Zelenooký vklouzl do podrostu, všechny smysly nastražené, připraven k sebeobraně. I to však nestačilo. Povalila ho velká váha, a on cítil, jak se se zátěží valí zpět na otevřené prostranství. Pokusil se nadechnout, aby zjistil pach nepřítele. Mořský klan! Že by si z něj někdo vystřelil??
Za chvíli ale pocítil, že to není hra. Drápy ostré jak jehlice mu probodly ramena a zadní nohy ho bušily do slabin. Zelenooký kousl protivníka do ramene. Když to kocour ignoroval, zakousl se tam znovu a silněji, až měl pocit, že zasáhl i kost. Útočník z něho seskočil, ale pak se znovu vrhnul proti Zelenookému. Vyvedl ho z rovnováhy, skočil na něj, a prokousl mu krk. Zelenooký stihl zavřeštět, a pak už necítil nic jiného, než zběsilé kroky nepřítele pryč od jeho těla. Tuhle bitvu prohrál.