Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 2

Fialkotlapka se s trhnutím probudila ze spaní.
Bylo ráno, ona ležela v učednickém doupěti na zádech a do břicha jí dloubala její učitelka Třpytka.
"Tak vstaneš už?" zavrčela.
"Jo, už vstávám," povzdechla si Fialkotlapka.
"Blíží se období Mrazu, dneska budeme vyloženě lovit. Musíme si udělat zásoby. Sice je tu celkem teplo i přes zimu, ale asi budeme jako loni jen o krabech, rybkách a vránách."
"Jo, však jo," povzdechla si Fialkotlapka, protáhla se a vyšla z učednického doupěte.
"Tak jo, jaký je plán naší trasy?" Zeptala se po chvíli Fialkotlapka. "Půjdeme do Písčitého kaňonu na kraby, později do borovicového lesíka na ptáky, s nějakým tím štěstím možná ulovíme i užovku nebo myš či hraboše, a pak končí naše výprava," řekla Třpytka rozhodně.
"To zní skvěle!" zaradovala se Fialkotlapka. Její sen se jí podařilo vypudit z hlavy.
Rozhodně na něj ještě víc zapomene při celodenním lovu.

"Mám dalšího!" vykřikla Fialkotlapka a zaryla drápy do krabího krunýře. "No vidíš, jak se nám daří!" usmála se Třpytka. "Za chvíli budeme mít celou hromádku! Pár rybek už jsem nachytala, takže bychom pomalu mohli vyrazit do lesíka..." "Ne ne, ještě počkej, až chytím tohohle! A tohohle! A tamtoho! A..." "Fialkotlapko! To už stačí. Nevydrží přece dlouho čerství. Copak tě mamka nikdy neučila, že se jídlem zbytečně neplýtvá?"
"Promiň, Třpytko," omluvila se Fialkotlapka a následovala svou učitelku směrem do tábora s tlamičkou plnou kořisti, aby si odložili svůj náklad a mohli se vydat na další lov.

Fialkotlapka se krčila za kamenem a čekala, až užovka, která se tam vyhřívala, usne. Jakmile položila hlavičku na balvan, Fialkotlapka zaútočila. Vyskočila, zakousla se užovce do těla a začala s ní třepat. Pak s ní mrskla o balvan a drápy jí probodla místo těsně za krkem. "Mám ji!" zvolala polohlasně Fialkotlapka a donesla ji k učitelčiným nohám. "Výborně!" pochválila ji Třpytka a pak prohlásila: "Už jsme toho ulovili hodně. Pojď, už půjdeme." Fialkotlapka byla všema čtyřma pro. Však už byl večer a ona byla unavená. Když se vracela s úlovky v tlamičce, pozorovala zapadající slunce a obzorem. Zcela se rozmazávalo na mořské hladině. Fialkotlapka se na chvíli zastavila, aby se tím potěšila, za chvíli ji však volala Třpytka, a tak se za ní rychle rozběhla. Čekala ji čerstvá večeře a teplý,  mechový pelíšek - co víc si mohla přát?