Kapitola 13

20 2 0
                                    

Od té doby, co se Zelenookému a Fialce zdály téměř stejné sny již uplynul celý úplněk, a zatím se nic nevyplnilo, a Nebeský klan prozatím nesesílal žádná nová znamení ani sny.
Dnes byl jmenovací ceremoniál.
Chloupkotlapka se měl stát válečníkem.
S ocasem hrdě vztyčeným si to nakráčel přímo na balvan pod Krabí skálou a tam se posadil.
Ještě totiž nebyl ten pravý čas. Měl ještě chvíli.
Fialka už ale přispěchala a dotkla se Chloupkotlapky čumáčkem.
"Ty to zvládneš," zašeptala, "a od zítřejšího rána se přidáš k pravým válečníkům."
Chloupkotlapka se zachvěl radostí a hrdostí, a olízl Fialce ucho.
"Jen si stačí věřit," zašeptala Fialka. "Pak zvládneš všechno." A Fialka ustoupila od balvanu a posadila se nedaleko, aby měla stále rozhled a aby dobře slyšela, ale taky aby zachovala posvátný rozestup, to proto, aby nenarušila spojení mezi velitelkou klanu a Nebeským klanem.
Za chvíli se ke Fialce začali přidávat i další, protože Bouřková hvězda už začala svolávat klan.
"Těšíš se, až se k nám Chloupkotlapka přidá?" zeptal se Zelenooký opatrně, než ceremoniál začal.
"Jistě! Proč bych se netěšila? Jsme přece přátelé!" řekla Fialka.
"Já se taky těším, ale ne moc," řekl Zelenooký.
"Proč?" zeptala se uraženě Fialka.
"Protože poslední dobou, kdykoli kolem něj projdu, mám zvláštní pocit. A ještě horší je to, když se na mě podívá. To mám pocit, jako kdyby mě někdo sekl pod krkem."
Fialka už už chtěla něco říct, ale ceremoniál už začal, a tak si to raději nechala pro sebe.

Adventure Cats - Fialčina stezka Where stories live. Discover now