Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 1

Modrošedá kočka se plížila trávou směrem ke kaňonu. Byl východ slunce a ona se chystala k moři pochytat několik rybek a krabů k snídani. Nevěděla, co tady dělá. Vždyť je teprv učednice, měla by tu být se svou učitelkou Třpytkou.
Za chvíli se však před ní zjevila postava.
Byla zvláštní, působila dojmem ducha.
"Tak tady jsi, Fialkotlapko!" Obrátila se kočka na Fialkotlapku. "Už jsem se bála, že nepřijdeš."
"Polární záře! Ale... Vždyť už jsi dlouho mrtvá! Jak to..."
"Tady jsi ve snu, Fialkotlapko. Zde se může stát cokoliv. My, Nebeští válečníci, sen někdy využíváme pro vyměnění informací s danou kočkou."
To byla pravda. Fialkotlapka přistoupila blíže k Polární záři, nádherné kočce s dlouhou srstí a tyrkysovýma očima. "Nejprve mi řekni, jak se má Mátinka s Čmouhou, zvykají si na nevlastní matku?"
Zeptala se Polární záře.
"Ano, ale špatně. Skála se snaží, seč může, ale je smutná z toho, že se jí koťata svěřují s pláčem s tím, že jim chybíš, a že je sice skvělá náhradní matka, ale nikdy nebude jako ty." "To se dalo čekat," povzdechla si Polární záře. "Ale pojďme na věc. Nebeský klan má proroctví, Fialkotlapko. A je adresované tobě."
Fialkotlapka se podivila, ale poslouchala.
"Ať už se budeš snažit roztopit ledové srdce sebevíc, neroztopíš ho. Dokáže se roztopit jen ono samo. A teprve v plamenech toho nejdrsnějšího ohně si uvědomí, co celou dobu přehlíželo."
Fialkotlapka se už snažila zeptat na to, co to mělo znamenat, ale Polární záře už mizela. A všechno pod Fialkotlapčinýma nohama se začalo propadat do hloubky, kterou ona nedokázala detekovat...