Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 11

Fialka spala neklidným spánkem. Zase ty sny! Ty hlasy!
Nic nebylo tak, jak má. Všechno bylo úplně naruby.
Najednou otevřela oči, ale neležela ve válečnickém doupěti.
"Haló?" zvolala. Nikdo jí neodpovídal.
Tato krajina byla zcela neznámá. Byla ohořelá, téměř spálená na uhel.
A před ní ležel balvan.
Nebyl ani velký, ani malý.
Osvětloval ho úzký pruh slabého měsíčního světla.
Když se Fialka podívala na oblohu, byla bezhvězdná.
Jako tehdy.
A když přišla blíž k balvanu, byl na něm široký škrábanec po drápech.
Fialka se rozhlédla do všech stran. Nikde nikdo, až na to...
Kousek od balvanu spatřila svoje tělo! Bylo od sazí a vlhké.
Vypadalo mrtvě.
Copak zemřela? Copak je tady jako duch?
Fialka přišla ke svému tělu blíže.
Mělo zamlžené oči plné prázdnoty.
A na dotek bylo zcela chladné.
Úplně před ní se zjevila Polární záře.
"Polární záře! Ach, Polární záře! Prosím, Nebeský klane, zbavte mě už toho trápení!" zalykala se Fialka.
"Čeká vás zkáza, Fialko. Velká zkáza. A ty budeš její obětí," řekla Polární záře a začala mizet.
"Nechoď pryč! Prosím! Ne! Potřebuju tě!
Vůbec nic nechápu! Co to má znamenat?
Už mi dejte klid! Prosím!"
Náhle se před ní objevila baculatá, rozcuchaná kočka s rudýma očima a tím nechutně známým hlasem pronesla:
"Smrt... Teprve po smrti budeš mít pokoj!"
A vše se propadlo do absolutní tmy...