Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 6

"Nechť se všichni, kteří jsou dost staří na to, aby si ulovili svou vlastní potravu, dostaví sem pod Krabí skálu na klanové Shromáždění!" zněl velitelčin hlas po táboře.
Ostré světlo zapadajícího slunce osvětlovalo nejen Krabí skálu, ale dlouhý pruh světla také dopadal na kočky již shromážděné.
Třpytka pomalu doprovázela Fialkotlapku na balvan pod skálou, přičemž Fialkotlapka zahlédla hrdě vztyčenou Vánkotlapku a závistivě hledícího Chloupkotlapku, sedícího poblíž svého učitele, Pískovouse.
Bouřková hvězda seskočila z krabí skály na balvan pod ní a postavila se naproti
Vánkotlapce a vzhlédla k nebi, posetém prvními hvězdami. Potom pronesla všem známá slova: "Já, Bouřková hvězda, velitelka Mořského klanu, nyní vyzývám naše válečnické předky, aby shlédli dolů na tuhle učednici. Pilně se učila, aby porozuměla vašemu vznešenému zákoníku a stala se jednou z válečníků Mořského klanu." Poté se zadívala Vánkotlapce do očí a zeptala se: "Slibuješ, že vždy budeš oddaná jenom Mořskému klanu a nikdy ho nezradíš? Že budeš po boku něj bojovat, i kdyby tě to mělo stát život? Že nebudeš zabíjet schválně a budeš dodržovat válečnický zákoník?"
"Slibuji," řekla důrazně Vánkotlapka a ještě víc se nafoukla pýchou.
"Nebeský klan oceňuje tvou opatrnost, rychlost, loajalitu a chuť k boji. Ode dneška tě budeme všichni znát pod jménem Vichřice."
Všichni, kteří byli shromáždění dole, začali provolávat Vichřici slávu a opakovali její jméno.
Vichřice div že nepraskla, jak měla nafouklý hrudník pýchou a hrdostí.
Pak přišla na řadu Fialkotlapka.
Bouřková hvězda k ní přistoupila, dotkla se jí čumákem a pohlédla ke hvězdám, kterých tam bylo čím dál tím víc.
Poté pronesla ta stejná slova, jako u Vánkotlapky: "Já, Bouřková hvězda, velitelka Mořského klanu, nyní vyzývám naše válečnické předky, aby shlédli dolů na tuhle učednici. Pilně se učila, aby porozuměla vašemu vznešenému zákoníku a stala se jednou z válečníků Mořského klanu." Pak se zadívala Fialkotlapce do očí. Byl to zvláštní pocit, být středem pozornosti všech.
Obzvlášť velitelky klanu.
Poté prohlásila: "Slibuješ, že vždy budeš oddaná jenom Mořskému klanu a nikdy ho nezradíš? Že budeš po boku něj bojovat, i kdyby tě to mělo stát život? Že nebudeš zabíjet schválně a budeš dodržovat válečnický zákoník?" "Slibuju," hlesla Fialkotlapka.
"V tom případě Nebeský klan oceňuje tvé nadšení, odvahu a sílu. Ode dneška tě všichni budeme znát pod jménem Fialka."
Všichni začali jásat a provolávat Fialce slávu. Byl to opravdu zvláštní ale úžasný pocit, když nad tím tak přemýšlela, ale bylo to něco úplně jiného než jmenovací ceremoniál na učednici. Ale teď už to nemusela řešit. Uspěla, a to je hlavní.