Adventure Cats - Fialčina stezka

Kapitola 25

Jsme o několik období později. Hnědotlapka už je Hnědoocasý, Břidlotlapka Břidlice a Štěrkotlapka Štěrkáč.
Vše uteklo jako voda, Břidlici po jejím zranění zůstala drobná jizva, Fialku nepřestaly pronásledovat zlověstné sny a Zelenooký nepřestával být obezřetný. Chlup byl stále mrzutý, Vichřice nenáviděla Fialku, která se na ní lepila víc než obvykle, a Brusinka měla novou učednici - Stéblotlapku.
Vše vypadalo na první pohled normálně, ale kdesi ve stínech se ukrýval nepřítel - nepřítel, který svou identitu až zoufale tajil, a moc dobře věděl, že se blíží jeho den - den, kdy všem ukáže, čeho je schopen.

Zelenooký vzhlížel ke hvězdám. Cítil, že se blíží den jeho smrti. Tušil, že za tím bude stát někdo, koho bral jako druha. Věděl, že jakmile padne, bude Fialka v nebezpečí. Dokázal si vybavit to, jak oba dva leží nehybně, každý na jiném místě, každý mrtvý, a viník spokojeně sedí na skále a pozoruje západ slunce. Necítil se zrovna uvolněně, a to celý den s Fialkou strávil na pláži a relaxoval. Blížilo se léto - období sucha a vedra. Učedníci budou dovádět ve vlnkách moře a budou dávat pozor, aby je voda nespolkla. O pitnou vodu bude znova nouze a kořist se bude schovávat ve svých stinných doupatech. Jediná nejdostupnější kořist budou krabi a mořské ryby. Zelenooký trhl uchem. Zaznamenal něčí příchod. Podle pachu poznal Fialku. "Nad čím dumáš?" zeptala se Fialka a opřela si hlavu o rameno Zelenookého. "Nad létem," zamumlal Zelenooký. "Ale ještě nad něčím jiným. Něco tě sužuje," řekla Fialka, "a to rozhodně léto nebude." Zelenooký mlčel. Fialka ho nejspíš prokoukla, jelikož řekla: "O mě si starosti nedělej. A teď pojď, musíš se vyspat." A Fialka se zvedla a odkráčela; Zelenookému tedy nezbylo, než ji následovat.