Kapitola 23

17 4 0
                                    

"Hnědíku, kam to utíkáš?" mňoukla Fialka. "Vrať se! Na tvůj jmenovací ceremoniál musíš vypadat alespoň trochu slušně!"
Hnědík neposlechl, a cupital si táborem k válečnickému doupěti. Z něj právě vyšel Chlup. Pohrdavě na Hnědíka pohlédl a namířil si to k východu z tábora.
"Mami, proč je strejda Chlup tak nafrněný," zeptal se Hnědík, když docupital zpět k matce. Fialka ho plácla přes ouško. "Nebuď takový," řekla, a začala Hnědíka horlivě olizovat.
"Mami, nech mě," pištěl Hnědík, ale Fialka nepřestávala.
Přišlo poledne, a byl čas na jmenovací ceremoniál. Bouřková hvězda stála pod Krabí skálou a svolávala shromáždění. Fialka posbírala svá koťata a dovedla je k velitelce jejich klanu. Když je uviděla, přikývla a povolala si koťata k sobě.
"Dnes tu jsme, abychom povýšili tyto koťata na učedníky..." zněla slova Bouřkové hvězdy. Fialka ale nebyla schopná poslouchat. Vše kolem ní se zastavilo, a ona upadla do absolutní tmy. Slyšela výkřiky, plameny ohně,  mořské vlny narážející do skal, ošklivý smích, vítr ve stromech. Poté vše utichlo, ale pak se ozval hlas doprovázející ozvěnou: "Písek se začal přesýpat právě teď. Až se přesype, všichni budou v nebezpečí. Nezbývá moc času!" A vše se vrátilo k normálu.
Fialka uklidnila své roztřesené nohy. Jmenování bylo téměř u konce - propásla Hnědíkův a Břidliččin ceremoniál - byl na řadě Štěrkáček, nejmladší kotě.
Vše bude v pořádku, uklidňovala sama sebe Fialka, ale věděla, že nebude.

Adventure Cats - Fialčina stezka Kde žijí příběhy. Začni objevovat