Melancholie /Grey256/

kapitola třicátá šestá

Už se stmívalo, šla jsem do parku. Sedla jsem si na lavičku a seděla jsem.
Někdo: promiňte slečno, jste v pořádku?
N: jojo
Ten člověk se mi nezdál šla jsem pryč, šel za mnou což mě děsilo, tak jsem zalezla do obchodu s potravinami. Udělala jsem pár kroků a povšimla jsem si čokolády. Jakmile jsem se pro ní natáhla,.uslyšela jsem výstřel. Zkameněla jsem. ,,.toto je přepadení" zaslechla jsem z dálky.
Najednou se u mě objevila prodavačka.
Pr: slečno, jste v pořádku?
N:As...asi. jsem těhotná
Lup: ty prodavačko jedna! Drž hubu a naval prachy nebo tady všechny odbouchám! A ty ženská si dřepni na prdel nebo tě odbouchnu jako první!
Hrozně jsem se lekla a sedla jsem si na zem. Srdce mi tloukl,.jak o život.
Pr: je mi líto, ale já vám ty peníze dát nemůžu
Lup: dělej nebo si je vezmu sám

Najednou do obchodu vlezl starší pán, ani do obchodu pořádně nevlezl a už ležel postřelený na zemi. Chtělo se mi tak brečet, ale bála jsem se jakýhokoliv sebemenšího pohybu.
Lup: dáš mi ty prachy nebo je po ní
Ukazál pistolí na mě, zastavil se mi dech a slzy šli ven
N:Nne proosi...prosím. jsem tě..těhot...ná
Kuňkala jsem ze sebe.
Lup: dělej zvedni se
Chtěla jsem udělat to.co.říká, ale nešlo se zvednout
Lup: Děleeeej!
Po pár.pokusech jsem se zvedla. Najednou jsem uslyšela policii, jak říká, ať ozbrojený vyjde ven. Lupič.mě.chytnul za ruku a dal mi pistol k hlavě. Šli jsme ven, kde stála policie a lidé. Teď jsem si tak přála být s Nikem.
Po: Pane vzdejte se podobrém
Lup: Necháte mě jít nebo tuhle těhuli.odprásknu!
Začal mi škubat pistolí u hlavy. Začala se mi motat hlavat a podlamovaly se mi kolena.
Ni:Lásko!
Jak kdybych slyšela Nika...ano byl tam. Brečel a mluvil k policii.
Lupič stál, jenže já ne. Najednou jsem slyšela výstřel. Lupičova ruka mě pustila. Spadl na zem. Mně se chvíli po něm podlomily nohy a letěla jsem za ním.
Policie i s Nikem se k nám zběhla.
Ni: Lásko!Lásko! Jsi v pořádku?
N:.já...já..se...t.. tak...mooo...c b..bá..llla
Koktala jsem ze sebe.
Ni: zavolejte zachranku! Rychle!! V klidu lasko prosím, bolí tě bříško?
N: J...já...já sse...ta...tak...báll..aa
Ni: Lásko haloo?
N:Bál..a

Z pohledu Nika
Naty o sobě vůbec nevěděla, chytala se za břicho ale vůbec nespolupracovala. Snažil jsem se jí uklidnit, ale marně.
Do pár minut přijela záchranka. Naty naložili a odvezli, po dlouhym překecávání jsem mohl jet s nimi. Když jsme dorazili do nemocnice zavolal jsem Martinovi. Byl tu tak do deseti minut nechápu, jak to dokázal, ale ok.
M: co se doprdele stalo?
Ni: Mi řekni ty, byla naposled s tebou a Zuzkou.
M: říkala, že si s tebou jde promluvit
Ni: cože?
M: no
Celý jsem mu to převyprávěl, mezitim se do nemocnice sjeli všichni, rodiče, David a... tak tomu neuveříte, tomu fakt neuveříte lidi. David přišel s Lukrécií.
M: co se to tu sakra do háje děje?! Co tu děláš ty jedna sv..
Da: ticho
Do: dobrý den, rodiče Natálie Albrechtové?
Mm: ano?
Do: Vaše dcera i to dítě jsou v rámci možností v pořádku, Slečna utrpěla tím šokem a nátlakem velmi silný panický záchvat, měla by mít klid, ale prosila mě, že by chtěla u sebe jistého Dominika Cittu.
Vykulil jsem oči.
Ni: promiňte slyšel jsem dobře?
Do: Ano
Doktor mě dovedl za ní. Hned jak mě uviděla, oči se jí zalily štestím, které jsem už dlouho neviděl.