Vzbudila jsem se kolem dvanáctý hodiny denní. Seděl vedle mě David. Chvíli mi to trvá než mi to došlo. Hned jak mi můj mozek přeblikl, vlítla jsem štěstím na něj.
N:Kdes byl ty debile???!
Da:Musel jsem si provětrat hlavu
N: Bála jsem se o tebe
Da: Vím, promiň nechtěl jsem tě vystrašit, měla bys být v klidu a ne tohle
N:Hm tak si neměl utéct někam do tmy tmoucí v cizí zemi, ještě s tvojí povahou.
Da:jdeme jíst?
N:jo
Zvedla jsem se z postele, vzala jsem si tepláky a mikinu a šla jsem dolů. Všichni už klasicky u stolu.
Lu: Růža se probrala
Da: Drž hubu
St:Tak se zase uklidníme!
Tt:Davide!
Sedla jsem si k Zuzce. Obejmula mě.
Lu:Jsi nějak ztloustla ne Natálie
Ve mně hrklo.
M: Kámo já už tě mám dost Lukrécie.
Lu: čeho? Však to je pravda
M:Tak když je
Kouknul se na mě a já kývla aby nic neříkal. Nechtěla jsem aby tohle věděla.
Lu: co je?
N: Teďka toho má prostě hodně a nestloustla a i kdyby jo, ty jsi tak tříkrat širší než si sem odjela, tak buď ticho.
Tadeáš se začal smát. Lukrécie bouchla do stolu a odešla.
N:Dobrou chuť všem!
Usmála jsem se a dala jsem se do jídla.
Tt: Děti vzhledem k týhle atmosféře budeme zítra odjíždět
T: Cože?!
Všichni se koukli na Tadeáše
N: proč?
Mm:nejsi v pořádku a tady za atmosféra nesvědčí nikomu z nás
M:taky radši odjedu, nic proti strejdo, co jsme si to jsme si, ale i tak už toho bylo za ty tři dny až až.
St: Mrzí mě to, ale zcela vás chápu.
Navečer jsme šli do hlavního města Španělska a prošli jsme si pár míst. Martin se Zuzkou se od nás odpojili a šli na nějakou procházku. Taky bych šla s Nikem třeba.
Kolem deváté večer jsme se vrátili domů.
Šla jsem se umýt a pak jsem si šla zabalit.
Někdo zaťukal.
Lu: Můžu?
N:hm
Lu:No jen jsem ti chtěla něco dát. Nastav ruku
Nastavila jsem ruku. Ucítila jsem korálky.
N:To je náš náramek... náramek přátelství
Lu:Chci ti ho dát, když už nej..nejsme a nechci ho mít u sebe a nemám na to ho jen tak vyhodit.
N:Aha
Lu: Měj se hezky. Četla jsem na instagramu že Nik měl nehodu
N:No měl, já o něm nic moc nevím
Lu:vy už spolu nejste?
N:V jeho hlavě jsme spolu ani nikdy nebyli
Lu:To nechápu
N:To máš jedno. Potřebuješ ještě něco?
Lu:Ne, ahoj
Lulu otevřela dveře a před nima stál Tadeáš a chtěl zrovna zaklepat.
Ona se na něj pomalu ani nepodívala jen prošla okolo něj a šla dál.
T:Ahoj, promiň že sem vůbec lezu
Jsi už v pohodě? Neměli jsme moc možnost si promluvit
N:Ahoj, jo dobrý už, děkuju
T: jsi fajn, nečekal jsem to popravdě
N: dík no, děláš jak kdybys mě viděl poprvý
T: to první shledání nekomentuju, choval jsem se jak kokot
N:Trochu no. Šla bych spát když dovolíš
T: Jasný. Měj se hezky a dobrou noc a doufám že ti to vyjde s tím, kterýho miluješ.
Napsala jsem Nikovi, že zítra už budu v Česku tak bychom se mohli sejít.Tadeáš odešel a já šla spát.
Ráno jsme se nasnídali, rozloučili jsme se a soukromé letadlo nás odvezlo do Česka.
