Melancholie /Grey256/

kapitola třicátá pátá

Už asi třetí den mě stěhují k Nikovi. Já nic nedělám, nesmím přeci. Fakt mě to nebaví. Přijdu si jak nějakej máčos.
Dneska už spím dokonce u Nika, z čehož moc radost nemám, ale co mám dělat.

M:tak...to by měla být poslední krabice
Da: už jsem to skoro všechno vybalim
Ni: Paráda,. díky kluci
M: za nic
N: já bych to zvládla sama
M: Nezvládla
N: Dík za podporu bratře
M: Prosimtě nezapomeň že zítra máš s rodiči tu schůzku u řídi.
N:Hm fakt super
M: já za to nemůžu
N: Já jsem si mega chtěla udělat dítě no
M: Nemáš šukat tak mladá
N:Dej mi pokoj do háje, nikdo se mě nezeptáte na to jak mi je, přijdu si jak loutka kterou držíte za provázky a hrajete si s ní. Do prdele... však jsem lidská bytost a je toho na mě sakra dost, takže mě laskavě nechte na pokoji kurva!
Odešla jsem a flákla dveřma.

Šla jsem si vybalovat. Nuda já vím,.tyhle kecy přeskočim.
Chyběla mi vybalit poslední krabice, byly v ní učebnice, nechala jsem si jí na další den. Šla jsem se umýt, po koupeli jsem šla za Nikem.
N: jdu ven
Do:Kam?
N:Za Zuzkou
Do: Nechceš tam hodit?
N: Dobrý projdu se
Do:Naty
N:no?
Do: dávej pozor
Usmála jsem se
N:Tak pa

Prošla jsem se přes dvě náměstí a park a byla jsem u Zůzi.
Z:Ahoooj?
N:To je nadšení teda
Z:Co tu děláš, se divím trochu
N: Proč?
Z: Máš ležet
N: Doprdele jsem jen těhotná, ne nemocná
Z:Jo promiň, v klidu
N: nebudu v klidu ani mě nehne, nesnáším svůj život
Z:To proč?
N: Protože se ani sama rozhodovat nemůžu, nic nemůžu, roste ve mě něco co je na půl Nika, kterej si hraje na to jak mě miluje přitom mě kulový. Jsem unavená ze všeho ani nikam nemůžu, nic nemůžu.
Nika pořád miluju, je mezi náma dusno, něco prostě divnýho. Vadí mi ten byt. Až přijdu domů dám s ním řeč.
Z: Rozumný, koukneme na něco?
N:Ano na biologii
Z:, já myslela film
N: Já ne, takže vyndavej
Z: jen odepíšu a jdeme na to no

Začali jsme s biologií, po asi hodině učení někdo zazvonil, ano byl to můj bratr.
M: ahoj lásko, jé sestřičko copak ty tu děláš?
N: kámo nedělej blbýho nejde ti to
M: Hele můžeme si promluvit?
Z:nechám vás tu
N: co je?
M:Mně nic, ale s tebou něco je
N: jo fakt? Ty sis všiml, husté
M:Natálie chovej se
N: Ne, dejte mi všichni pokoj. Kdybyste jen veděli, jak nahovno mi je kurva. Nikdo mě nechápete!
M: v klidu prosím
Rozbrečela jsem se
N: Nik si hraje na to jak moc mě miluje, přitom to není pravda, přišla jsem o tu nejmilovanější osobu co jsem měla. Čekám dítě, který nechci přivést do světa mezi dva lidi, kteří mezi sebou nic necítí. Chci si užívat, nechci abyste mě brali jako nějakou těhuli v rizikovym, která si sama nezvládne natočit ani vodu. Chci být sama a mít od všech pokoj, jsem tak unavená z vás všech!
M: tak tohle jsem nečekal, dej mi chvíli prosím a prestaň plakat.
N: já už nemůžu prostě
M: víš, že jsem tu vždycky pro tebe ať se děje co se děje. Pokud nechceš být u Nika můžeš být u mě, víš že jsem tam s tebou rád je to náš domov. Dej Nikovi šanci, bavil jsem se s ním a moc ho mrzí co se stalo a nechce tě v tom nechat samotnou, má tě fakt moc rád
N: ale nemiluje a to je ten problém

Zvedla jsem se z postele.
N: jdu za Nikem, pa
M:počkej...
Nezastavila jsem se, pokračovala jsem dál v chůzi. Řekla jsem sice, že jdu domu, ale nešla jsem. Šla jsem pryč ode všech.