Melancholie /Grey256/

Kapitola třicátá druhá

Jsme v Česku.
Psala jsem si s Dominikem. Byl už skoro u nás.
N: Já jsem tak nervózní
M:To mi povídej
Někdo zazvonil
N:Tak já jdu pa
M:Pa, držím palce

Šla jsem dolů. Viděla jsem ho a rozbušilo se mi srdce.
Do:Ahoj
N:Ahoj
Do:Tak jdeme?
N:jo
Do:Jak se vede?
N:No blbě
Do: Pročpak... než něco řekneš můžu mluvit první Natálko?
N:em...jo
Do: včera jsem usínal, přemýšlel jsem hodně o nás. Dost se mi toho zpátky vrátilo. Vím, že jsme spolu chodili nějak matně. Necítím se takhle dobře bez tebe. Už od tý nemocnice, něco mi chybělo. Někdo, ty. Moc mě to bolelo, ale slíbil jsem si, že než si fakt nebude moje hlava jistá jak to bylo, tak ti nic psát nebudu.
N: co tím chceš říct?
Do: Rád bych, kdybys byla zase moje přítelkyně
N:Niku teď zas nech mluvit mě. Když se ti stala ta nehoda. Nebylo mi dobře a měla jsem spoždění, došla jsem si k doktorce... jsem těhotná a je to tvoje.
Do:...no doprdele! Teda promiň jo, ale tohle jsem fakt nečekal
N: Hrozně mi byje srdce řekni něco normálního prosím
Nic neřekl a dal mi pusu.
N: Dobře i tohle beru.
Do: Já já budu táta no doprdele... takže jsi tak ve třetím měsíci ne?
N:Jo...ten náš rychlosex na silvestra byl blbej nápad no. Nevadí, každopádně nevím co dělat. Když si mi řekl že si mě nepamatuješ chtěla jsem jít na potrat, ale to bych nezvládla.
Do:Tys chtěla zabít naše dítě?
N: Nechtěla
Do: chtěla
N:Nebudu se s tebou hádat na žádný potrat jsem nešla tak to neřeš.
Tady máš fotku z ultrazvuku. Vím že tam toho moc vidět není, ale aspoň něco
Do: to je moje dítě!
N:No naše ale
Začla jsem se smát
Do: Přestěhuješ se semnou do Brna
N:Co prosím? Ani mě nehne.
Do: Proč by ne?
N: Mám rodinu tady
Do: Já zas tam
N: Dělám školu a budu potřebovat pomoct s dítětem
Do:ti pomůžu
N: Budeš na koncertech a co pak já
Do:Chci tě u sebe.
N: asi budeš muset ty sem
Do:Tak to v žádným případě
N:Aha, takže ti nestojím za to aby ses za mnou přestěhoval když čekám tvoje dítě
Vtom případě se nemáme o čem bavit.
Otočila jsem se a šla jsem od něj pryč směj můj dům.
Běžel za mnou.
Do: Vážně míníš být taková?
N:Jo, když nejsi ochotný tohle obětovat.
Tohle nemá cenu, ahoj.

Přišla jsem domů.
M: Tak co?
N:Kokot
Šla jsem do pokoje
M:A dál?
N: řekl mi že si docela pamatuje na nás dva a že je moc rád že bude táta. Chce abych se za ním přestěhovala. Nemůžu, nechci. Mám tu školu a vás a nedám to bez vaší pomoci.
M:Tak to je jasný, já bych tě stejně nikam nepustil.
Pojď sem.
Obejmul mě.
N: Proč jste takoví kokoti, myslím vy kluci
M: Protože máme kokota asi nevím
Začla jsem se smát
N:Blbče
Odešla jsem do pokoje. Učila jsem se asi dvě hodiny.
Nebylo mi úplně nejlíp.
Pak jsem šla na večeři.
N: Já asi jíst nebudu
M:Nemel a sedej
N: Není mi dobře Martine
M:Jak jako?
N: Nevím
M: Něco s malým Martínkem?
N:S kým? Takhle bych svoje dítě nikdy nepojmenovala. Nevím, jdu si lehnout.
Ale ještě si naleju vodu.

Natáhla jsem se pro skleničku, něco mě píchlo v břiše a já padala k zemi.