Melancholie /Grey256/

Kapitola devatenáct

Z: Musíme si promluvit
M: Jasně... pojď dál
Z: Děkuju...dal by jsi mi prosím trochu vody?
M: Samozřejmě

Došel jsem natočit vodu a donesl jsem jí Zuzce.
Sedli jsme si na pohovku do obýváku a Zuzka spustila.

Z:No takže... teďka to mezi námi bylo hodně zvláštní viď...
M:No... já ti to chci všechno vysvětlit
Z:Tak začni
M:Zuzko, mám tě strašně moc rád, když jsme byli v tom kině, skvěle jsem si to užil. To co se stalo na tý oslavě byla chyba... strašně mě to mrzí... doteď si to vyčítám.
Z: Každý udělal chyby. Tohle bych už neřešila... potřebuju ti něco říct.
M:A co?
Z: v létě...v létě jsem měla docela psychické problémy a dostala jsem anorexii, proto jsem nastoupila dlouho na gympl. Byla jsem na tom hodně špatně. Naštěstí jsem se z toho dostala. Teďka...jak byly Vánoce...moc jsem toho nesnědla, necítila jsem se několik dní moc dobře, jak psychicky, tak fyzicky. Skončila jsem v nemocnici na vyčerpání...bylo mi zle.
M:Zuzi? Jakto? Ta anorexie
Z: Nízký sebevědomí... taky...jeden kluk, zneužil mě. Ne jako sexuálně, ale k tomu to taky nemělo daleko. Ponižování... strašně to rozhodilo mojí psychiku.
M:Takovej čů...
Z:a teďka k nám dvěma.... mám tě nesmírně ráda, strašně bych s tebou chtěla být, ale nevím jestli semnou po tomhle co ses teď dozvěděl, chceš vůbec být.
M: Samozřejmě, že s tebou chci být.. Zuzi to co se ti stalo, mi nezmění tvůj názor na tebe. Miluju tě a nemám důvod s tebou nebýt.

Zuzka mi dala pusu.
Zrovna v tu chvíli mi volala ségra.

M: Jí zabiju

Zuzka se začala smát

M:Co chceš?
N: Martínku?
M:Jo dojedu pro tebe
N: Děkuju
M:Hm... všechno?
N: Budu tu za hoďku...jinak Zuzce jsem se dovolala a je v pohodě
M: Já vím že je v pohodě
N:Jakto?....jo ona je u nás
M:Jo

Zuzka se zase chtěla začít smát

N: Už jste spolu?
M:Nejsi nějak moc zvědavá?
N: jí zavolám
M:Jo jsme spolu a dej nám oběma pokoj
N:Vy chcete mít intimčo že?
M: Natálie už buď ticho nebo to típnu
N:Tak to vyjde na stejno...nebudu rušit hrdličky... papa
Papa Zuzko!

Mi asi praskly bubínky.

M: já jí zabiju, fakt že jo
Z: Náhodou to bylo hezký
M: strašně
Z:Co já bych za takovou sestru dala
M:Si jí klidně vem
Z: Nebuď zlej... buď rád, že jí máš
M:Jsem nadšený

Crrr

M: Já jí fakt zabiju

Natálie volala Zuzce. Zuzka se začala zase smát. Chytla mě za ruku a dala si jí na svoje stehno. Zvedla telefon Natálii.

Z:Ahoj Nat
N:Jsi pořád s Martinem?
Z:Ano

Pořád s mojí rukou jela víš dokud jsme nebyli u rozepínání kalhot.

N: Řekneš mu prosimtě, že má vlak spoždění a příjezd do Prahy vůbec nevím?
Z: Vyřídím
Všechno?
N:jop... díky

Zuzka to típla. Chtěl jsem jí ty kalhoty rozepnout, ale ona se zarazila.

Z:Kam tak chvátáš? Přeci ti nedám hned po pár minutách začátku našeho vztahu
M: Můžeš žejo, nevadilo by mi to
Z: Já jdu domů
M:Nechoooď
Z: Musím... jedeme k babi
M:Achjo

Zuzka odešla a já šel nachvíli dělat na tracku.
Ta chvíle uběhla docela rychle.

Vzal jsem si klíčky od auta a šel jsem ven, do auta, abych dojel pro ségru.
Čekal jsem u hlavního nádraží. Naty šla s cestovní taškou přímo proti mně. Tašku dala do kufru a sedla si na místo spolujezdce.

N: Nazdárek
M:Čau
N: Stavíme se u rodičů
M:Tak jseš blbá?
N: Všechnu inteligenci mám po tobě bratře
M: Spíš po Davidovi
N: Když ty jseš taky dobře blbej. Zítra mám školu a potřebuju asi učebnice hele.
M:Vauuuuu....na tohle nemám.

Dojeli jsme k našim. Bylo tam auto Davida.

N:Ahoj
D:Zdar
N:Kde jsou naši?
D: Pryč.. jeli k tetě Máně
M:Fuj... ještě teďka se mi vybaví ty její pusy na pusu...ble
N:Beru si jen věci do školy a pádim.
D:Naty?
N:Hm?
D:Chci letět za Lulu
N:Ani náhodou
D: Proč ne?
N: Její táta tě málem dostal na pohotovost. Nepoletíš tam ... sám.
D: Cože?
N: Poletíme spolu
D:My dva?
N:Jo
M: Natálie máš školu
N: Týden chybět můžu.

M:Ne
N:Ty mi nemáš co dovolovat
M: Prosím? U koho bydlíš?
N:U tebe, ale můj rodič nejsi
D:Se oba uklidněte
M:Jsem úplně v klidu
D: Pojedu sám
N:Ne!
M: Neřvi tady
N: Buď jedu taky...nebo nejede nikdo
D:...jedeme zítra a ticho
N:Yes

Natálie si vzala tašku s učením a vyrazili jsme domů.

Přijela jsem domu a šla jsem si sbalit věci do Španělska.
Pak mi volal David, že nám zamluvil letenky na zítra, a že máme sraz v deset před letištěm.
Chvíli jsem šla za Martinem a zkoušela jsem s ním nahrávat songu. Docela dobrý.
Po nahrávání jsme si objednali pizzu a já pak šla spát.

Ráno jsem se vzbudila, nasnídala jsem se.

M:Nikam neletíš
N:Ale jo letím

Zasmála jsem se.

M: Už odletěl... včera sám
N: Cože?

Ukázal mi zprávu od Davida, ve které stálo, že letí sám.