Kapitola čtrnáctá

306 17 2
                                    

Je to tady! Jo moje soutěž.
Jsem docela nervózní. Momentálně je  sedm ráno a já se chystám. Ve škole musím být před osmou. Naše škola právě tuto soutěž už několik let pořádá.

Hezky jsem se decentně namalovala, vzala jsem si sváteční tmavě modrý dlouhý overal, vlasy jsem si dala do nízkého culíku a gumičku obmotala sváteční gumičkou, modré barvy.
Boty jsem si brala samozřejmě sváteční, nejsem moc na podpatky, takže jsem si vzala černé sandálky na  tlustém podpatku.

N:Tak já jdu!
Do:No tyvole
N:Co?
Do:Jsi kočka
M:Ale Notak, fuj
N: Děkuju
M:V kolik, tam máme být?
N: Pouští od půl deváté. Od devíti to je, takže se domluvte mezi sebou.
Do:Pa držím palce
M: Všichni ti držíme palce
N: Děkuju, ahoj

Dominik mi dal pusu a já vyrazila do školy.

Ve škole jsem byla mezi prvníma, tak já musím být všude včas.

Crrr crrr

Zrovna mi volala Lulu.

Uč:Naty? Mohla by jsi sem prosím jít?

Típla jsem to Lulu a šla jsem za učitelkou..
Potřebovala pomoct s pitím a dalšími věcmi.
Pomalu jsme se začali všichni scházet. Když už byla skoro devátá hodina, vlezla jsem si na záchody a přeszpívávala jsem si to.
Pořád tu, ale nebyla Lulu, která měla jít jako desátá a na to druhé kolo jsme měli jít spolu.

Došla jsem mezi diváky, abych se ujistila, že jsou tu kluci. Nebyli tam. Nechápala jsem co se děje. Bráchové nikde, můj přítel nikde, moje kámoška nikde. Mamka a taťka jsou tu naštěstí.
Chtěla jsem jim zavolat, ale musela jsem jít na pódium, na společný nástup.

Nervozita začla pomalu, ale jistě stoupat, ještě když jsem nevěděla co se s nima děje.
Mezi diváky, jsem si všimla Zuzky, která na mě mávala.
Po společném nástupu jsem šla za ní.

Z:Ahoooj
N:Ahoj, co tu děláš?
Z: Pustili mě, musela jsem se na tebe dojít podívat.
N:Hele?
Z:Ano?
N: Zavoláš prosím Martinovi?
Z:On tu není?
N:Nikdo z nich tu není, já nevím co se stalo, mám s Lulu nastupovat na druhou část soutěže, ale jak když tu není??
Z:To bude dobrý, já to zkusím a co zpíváš? Jako s ní
N: naší, složili jsme jí spolu...hraju u ní na kytaru
Z:Tak to dáš sama
N:Nic jiného mi nezbyde... já musím... prosím zavolej mu
Z: Držím pěsti, jdu na to... bude to dobrý Nat.

Odešla jsem do zákulisí a šla jsem za učitelkou, že Lulu zde není a nemám s kým vystupovat ať to nahlásí porotě a budu muset vystupovat sama.

Uč:No konečně, zachvili jdeš na řadu.
N: Není tu Lulu.. musím tu druhou písničku odzpívat sama... řeknete to prosím porotě?
Uč: samozřejmě, teďka se uklidni, mysli jen na tu písničku a dej do toho všechno co můžeš.
N: Nebojte

Vyšla jsem na pódium a začla jsem zpívat. V tu chvíli  co jsem vydala první tón, jsem měla takovou tu jinou realitu. Jen já sama, nikdo jiný. V hlavě jsem měla tolik myšlenek a věcí, na které jsem zrovna myslela, asi to mě vyneslo víš.

Po odzpívaní jsem měla hodinu čas.
Šla jsem za Zuzkou.

Z:Nic...nikdo to nebere
N: Já zkusím Dominika...tohle je divný
.....
Do:Ahoj
N:Kde jste sakra?
Do: klid... nevím jestli stihneme přijet
N:Jako proč? Kde jste?
Do: Až se uvidíme, všechno ti vysvětlím.
N: jako jste normální? Kde je Lukrécie? Já  za chvíli mám zpívat písničku s ní!
Do: Bohužel... já musím jít
N: Dominiku!

N:On to típnul!
Z: já už nevím
N: Vážně mám okolo sebe skvělý lidi..no nic. Já si to jdu ještě přezkoušet... nechceš jít semnou?
Z: Klidně

Zkusila jsem to... ještě jsem dopilovala poslední nedokonalosti a mohla jsem jít na scénu.
Porota byla obeznámena. Bohužel jsem byla v nevýhodě, protože druhá část soutěže byla v duelu.

Po mém výkonu jsem šla za rodiči.

Mm: Skvělý Naty...kde jsou Martin a David? A vůbec Lulu?
N: Já nevím
Tt: volala jsi jim?
N:Tati volala... já na to nemám čas. Musím jít.

Přišlo na řadu udělování cen a míst.
První kategorie, v ní jsem byla první.

Nechápala jsem to.  Šla jsem si pro cenu.

Druhá kategorie, byla jsem třetí. Což jsem se divilay protože jsem byla sama.

Celkově jsem byla druhá, protože body se sečetly a byla tři umístění.

Poděkovala jsem Zuzce za podporu, venku jsme si vyfotili pár foteček a rodiče mě vzali k Martinovi a tím, že jsme vzali i Zuzku a odvezli jí domu.

Vzala jsem klíče a všichni tři jsme šli nahoru.

N: Můžete mi jako vysvětlit, proč jste nepřišli?? Co je?

David byl strašně smutnej.

N:Co je? Halo umíte mluvit?
M: Víš...Lulu musela letět do Španělka
N: Cože?
M:Ano... víš byl tu pro ní její táta a byl docela agresivní...odjeli před chvílí
N:  jo a neměli jste čas mi dát vědět? Proč si tu vůbec byl ty Dominiku?
Do:Abych pomohl
N: Super.. nejlepší kámoška mi odjede do Španělska a nikdo mi nic neřekne.
Do:Jak si dopadla?
N:Nestarejte se
Mohla jsem z tý soutěže odejít, mohla jsem se rozloučit... vážně vám děkuju
D: Nechtěla to
N: prosím?
D: Nechtěla se s tebou loučit
N:To proč?
D: aby jsi nebyla rozrušená, a aby jsi zůstala na tý soutěži
N:Je to podraz
D:Ona nám neřekla, nikomu nám neřekla, že ví, že si pro ní má táta přijet
N:Ona to věděla a nic mi neřekla?
D: Nikomu nic neřekla Naty
N: tak je kráva
A navíc, taky by jednoho z vás nezabilo napsat, že jste v pohodě a že se vám nic nestalo.

Tt: Stačí
N:Ne nestačí
Mm:Natálie! Oni za to nemůžou

Né že bych brečela, spíš mě chytaly moje oblíbený nálady.

N: Já jdu někam ven
Do:Jako kam?
N: Někam...a co se vůbec staráš kamaráde
Do: Starám se protože mi na tobě záleží
N:Kdyby ti na mně záleželo, seš tam semnou
M:Nat, už se uklidni
N:Vy jste asi úplně blbý...jak se mám uklidnit

Jo, tady už jsem brečela.

N:S váma se rozloučila, semnou ne..odjela mi kamarádka, která mě nechala ve štychu a já co mám teď dělat? Nic? Dělat že je je všechno v pohodě ?
Doufala jsem, že přijedeš aspoň ty...
Do: Já chtěl Naty...
N: Těšila jsem se, jak ti ukážu co dovedu sama bez pomoci ostatních...
Do:Natý .. neplakej
Mm:My dva asi pojedeme
Tt:Ahoj
N:Nemohla bych na pár dní jet domu?
M: Prosím?
Do:Jono... prosím?
N: chci jet domů
M: Tady seš doma a vždycky si byla

N:Zbalim si věci a přijdu do auta.
Tt:Tak zatím dečka, čekáme teda dole

Rodiče odešli a já šla balit... přišel zamnou Nik.

Do: Myslel jsem, že dneska budeme spolu
N: Já .. já si zase myslela, že mě podpoříš
Do: Lásko
N: Nech mě, než řeknu něco co nechci

Vzala jsem si zbalenou tašku a šla jsem do auta.





Melancholie /Grey256/Where stories live. Discover now