Melancholie /Grey256/

Kapitola dvacátá osmá

Když jsem přišla k němu do pokoje, koukal na takovým zmateným výrazem.

M:Kámo! Jsi dobrej.... mám takovou radost, že ses probral. Zavolám to domů, nechám vás tu osamotě.

Sedla jsem si k němu a chytla jsem mu ruku.

N: Mám takovou radost, že jsi se probral.
Do:...je mi to blbý, ale kdo jste?
N: Cože?
Do:No, kdo jste? Ty a ten kluk
N:Jsem Naty, chodíme spolu
Do: Cože? Já o tom nic nevím

Moje oči zavalila hromada vody.
Utekla jsem ven.

M:Co je?
N:On si nás nepamatuje
M:On má něco s mozkem?
N: Já nevím, dojdi pro doktora

Sedla jsem si tam na židli.

Přišel Jakub s Klukama

Ku:No tak jsme tu! Kde ho máme?.. proč pláčeš?
N:On si mě nepamatuje

Kuba nic neřekl, jen mě šel obejmout.

Hasan ještě s někým šli do pokoje.

Zachvíli vyšli ven.

H: Já to říkat nechci, ale nás si pamatuje

To mě rozbrečelo ještě víc

Přišel doktor. Mezitím co Nika vyšetřovali, mě Martin uklidnil.

Dok:Stav pana Citty je velmi dobrý. Mozek má také zcela v pořádku
N:Kdyby ho měl v pořádku, tak si mě pamatuje
Dok: Víte slečno, někdy se toto stává, ale on si určitě vzpomene. Dejte tomu čas.

Odešel.

N: Chci jet domu. Je mi blbě
M: Teďka by jsi měla být v klidu
Ku: Proč?
M: Protože nervy škodí zdraví, to nevíš?

Zvedla jsem se ze židle a šla jsem pryč z nemocnice.

Zachvíli mě doběhl Martin.

N:Jsi normální?
M:Jo
N: Nemůžeš se před nima prokecnout, když ani nevíte jestli je to pravda.
Zajedeme do lékárny
M:Jo

Dojeli jsme i s testem domu, spíš k Jakubovi.

N: Já nechci. Co když budu mít dítě s někým, kdo si mě nepamatuje?
M: Prosimtě, těhotná nebudeš. Jistota je, ale jistota. Tak jdi. Neboj

Udělala jsem si test. Nechala jsem ho na umyvadle a šla jsem pryč.

N:Koukat se nebudu
M: Já se kouknu, ale šahat na to nebudu

M:Jedna čárka je co?
N: Negativní, uf tak dobrý

Šla jsem nadšeně k tomu testu. Vzala jsem ho a s úsměvem jsem se na něj koukla. Můj úsměv šel rychle dolu. Pomalu se tam začla objevovat druhá čárka

N:Jsem v tom
M: Cože jsi?
Ku:Jono... cože jsi?
N:Jakube?!. Co tu děláš?
Ku: Teďka jsem přijel z nemocnice
N:Nic nejsem
M: Natálie, ukaž mi ten test!
Ku: Neřvi na ní!
N: Můžete se oba laskavě uklidnit?
M: mám těhotnou šestnáctiletou ségru a mám být v klidu?  To neumíte prcat s ochranou? A vůbec, nejsi na sex ještě malá?
N: Martine tohle přeháníš, jen tak mimochodem ochranu máme vždycky.
Ku: já budu strejda!
N:Nejásej, není to potvrzený...a kdybych vážně byla, tak jdu na potrat.
M: Počkej... cože?
N:Nechci mít dítě s někým, kdo si mě nepamatuje, navíc jsem na gymplu a prostě je mi šestnáct.
M:To si nemůžeš nechat vzít, já chci být strejda
N:Jo to určitě, hele mohli by jste mě teďka nechat? Jsem hrozně unavená
Odešla jsem do pokoje. Nevěděla jsem jestli brečet nebo se smát.