Další hrozný den z mýho hroznýho života.
Už ani nevím co je za den, asi pondělí. Jdu k doktorce... Mám tam být za hodinu.
Vstala jsem z postele a šla do kuchyně. Martin spal na gauči s nějakýma papírama přilepenýma k obličeji. Šla jsem ho vzbudit.
N:Marťas... vstáváme je ráno!
M:Ne, žádný ráno
N:Ale jo, šup
Zapla jsem konev, která ho donutila vstát. Bylo mi blbě, nesnidala jsem,.napila jsem se vody a šla jsem do koupelny, dát si sprchu, namalovat se a převléct.
Martin se nabídl že tam půjde se mnou jako psychická podpora. Takže jsme vyrazili půl hodiny předem, abychom tam byli včas.
V čekárně bylo pět lidí a dvě poslední volná místa. Sedla jsem si a začly se mi klepat nohy. Martin mě chytl za ruku a položil obě na moje stehno, vypadali jsme trochu jak kdybychom spolu chodili, nevadí.
Po asi čtvrt hodině si mě sestra zavolala dovnitř,. udělalo se mi tak špatně. Dojít jsem tam zvládla. Pokračování bylo horší. Doktorka mě vyšetřila.
Do: Slečno jste opravdu těhotná, v sedmém týdnu jste.
Nevěděla jsem co říct. Zvedla jsem se z lůžka, dooblékla jsem se a šla jsem si sednout na židli.
Do: Vystavím vám těhotenskou kartičku ano?
N:....
Do: Slečno?
Seděla jsem a koukala jsem do jednoho místa.
Se:Venku s ní čekal nějaký hoch, mám ho sem pozvat?
Do:Ano
M: Dobrý den
Do; Dobrý den
M: Martin Albrecht, bratr
Naty?
Do:No pane Albrechte, gratuluji budete strejda
M:. Já ho zabiju, teda moc děkuju
Do: Slečna je trošku v šoku, tady má nějaké papíry, s kterými za mnou buds chodit a tady kartička s další kontrolou
M: moc děkujeme
Naty pojď
Zvedla jsem se, vykoktala jsem ze sebe nashledanou a šla jsem.
Sedli jsme si do auta a ani jeden nemluvil. Pak Martin z ničeho nic.
M: kdy to řekneš našim?
N: až tam bude i David ať si to všechno vyslechnu najednou
Jdu zavolat Davidovi, večer se tam stavíme teď mě prosím hoď do školy
M:Jo
N:Ahoj Davide, prosimtě potřebuju aby ses kolem pátý stavil u našich
Da: Čau, proč?
N: Něco vám chci říct, je to dost důležitý
Da: fajn, budu tam, tak zatim
Martin mě hodil do školy a já přišla do třídy. Šla jsem hned za Zuzkou, ta mě pevně obejmula a čekala co že mě vyleze.
Kývla jsem na znamení souhlasu. Nebudu přeci ve třídě říkat, že jsem těhotná.
Její reakce mě překvapila trochu. Prvně se radovala, ale pak se začla úplně obávat víc než já v tý ordinaci a ještě jsem jí utěšovala. No a to jak jsem to řekla rodičům se dozvíte v další kapitole.
