Melancholie /Grey256/

Kapitola desátá

Potom co Vláďa odešel, jsem se šla v klidu naobědvat. Byla jsem v klidu, nic extra vztah to nebyl.

Každý rok, chodíme po obědě  na Vánoční trhy. Vzala jsem si na sebe modrý džíny, přeci nepůjdu v teplakách a vyrazili jsme. Šli jsme já, bráchové a Lulu. Moc jim to slušelo, myslím Lulu s Davidem.
Byla jedna hodina, ještě jsme s Lulu měli dvě hodiny čast. Od tří jsme měli zkoušku v kostele, kde jsme zpívali Štědrovečerní koledy od pěti.

Přišli jsme na náměstí, dali jsme si všichni svařák, proč ne žejo.
Jako nic moc, ale dalo se to. Povídali jsme si, udělali jsme si fotečky. Rychle to uteklo, bylo půl třetí, trochu jsme s Lulu nestíhali, protože jsme se ještě museli vrátit domů pro noty a pořádně se obléct.

Bylo po zkoušce, čekali jsme v kulturním domě, kde byl připraven teplý čas s citrónem a vánočkou.
Koncert začínal za pár minut. Museli jsme se dojít seřadit do kostela. Možná jsem byla trochu nervózní, ale vážně minimálně.
Zpívali jsme klasické koledy jako například Tichá noc, Narodil se Kristus pán, Hle hle támhle v betlémě a další.

Po krásném koncertě, jsme se vydali všichni čtyři k nám domů. Obalili a osmažili jsme s Lulu kousky kapra, mezitím co kluci prostřely stůl a postupně všichni dávali dárky nenápadně pod stromeček.

Když ryba byla osmažená, došli jsme se převléknout a nachystat k vánoční večeři. Do prostoru jsme si pustili vánoční koledy a začli jsme jíst. Po skvělé večeři, jsme dali jídlo do lednice, nádobí do myčky. Pustili jsme si pohádku na televizi, přinesli cukroví na stůl ke stromečku a začli jsme si nadělovat dárečky.
Já jsem pro každého měla nějaký kus oblečení.
Udělali jsme to tak, protože pod stromečkem bylo opravdu mnoho dárků, že jeden půjde, vezme náhodný dáreček a přecte jméno, ten komu patří dárek, jde další ke stromečku.

Martinovi jsem koupila platěný kalhoty, Lulu mikinu, Davidovi boty, rodičům jsme dohromady koupili pobyt v lázních, pro Nika mám spešl dárek.

Prvně jsem šla ke stromku já, sáhla jsem po Davidovým dárku, šel David, pak Martin, zase já pak Lulu a takhle pořád dokola, dokud tam nic nezbylo.

Dárky jsme si rozbalili najednou.
Já jsem dostala nejvíc dárků, byl tam dárky od Bráchů, Lulu, rodičů, Yza, Nika a Vládi.

Začli jsme rozbalovat.
Od Martina jsem dostala led světílka, od Davida jsem dostala  dva nový kryty na mobil, od Lulu jsem dostala koláž našich fotek, od rodičů jsem dostala nějaký oblečení a klasicky ponožky, bez nich by to nešlo,  od Yza jsem dostala mega pěknýho plyšáka a od Nika jsem dostala Mikrofon.

N: Já z něj nemůžu
M:Cos dostala?
N: Mikrofon
L: ještě u toho máš vzkaz
N:Uka
D:Tady se někdo červená
N:Ne
.. já si ty dárky odnesu do pokoje.
M: Ještě tu máš jeden dárek
N:Ten je od Vladislava, otvírat ho nebudu.
L: Ja jestli můžu, si odnesu dárky k tobě
N: Jasně jen pojď

L: Konečně chvíli osamotě
N: Potřebuješ něco?
L: Já ani vlastně nevím
N:Co se děje? David? Něco ti udělal?
Mám mu jednu nabombit?
L:Ne ne

Lulu se začla smát, při představě toho jak bych namombila bratrovi.

N:Tak co je?
L: Mám spíš strah o tebe
N: Proč?
L: Ani si nebrečela když se stalo to s Vláďou
N: Proč bych brečela? Nic vážného to nebylo, navíc mi za to nestojí
L: a co Nik?
N:Co s ním?
L: líbí se ti?
N:Neee....
L: Takže líbí
N:Je to nejlepší kámoš
L:Kterej ti píše Růženko jasný
Už něco bylo?
N:Lulu! Ne nebylo, jsme kamarádi a tak to i zůstane.

Odešla jsem do koupelny a vytočila jsem Nika.
Chtěla jsem mu poděkovat za dárek i Yzovi.

Nh(nějaká holka): prosím?
N:Ehm volám správně?
Nh:Tohle je telefon Dominika
N:A s kým mluvím?
Nh: s jeho přítelkyní

Chvíli jsem byla ticho, pak jsem slyšela Nikův hlas.

Do:Ahooj... promiň co potřebuješ?
N:No já.... vlastně... asi nic....no teda vlastně děkuju za dárek...i Yzovi...
Do:Jsi v pohodě?
N: Jasně
Do: jsi si jistá?
N:Hele těžko říct, dneska jsem se rozešla s Vláďou protože mě nazval děvkou, teda ne doslova. To je jedno ahoj
Do:Jak jako?.. počkej! Jako kvůli tomu, že jsi byla u mě?

Típla jsem to.

N: Ježíši já jsem taková kráva.

Vyšla jsem z koupelny a šla jsem koukat na pohádky.

D:Co je?
N:Co by bylo? To už člověk nemůže přijít ani do obýváku, aby se kouknul na pohádku?
D: ty jsi strašně příjemná
L:Ticho  chci se koukat

Cukroví jsem do sebe brala jedno za druhým a snažila jsem se koukat na pohádku, tak abych věděla pointu a nebyla myšlenkama úplně jinde.

DNESKA JE ŠTĚDRÝ VEČER, KAPITOLA SE MI SEŠLA PĚKNĚ SE DNEM😂 A TO JSEM ANI NEPLÁNOVALA.
DNEŠEK SI UŽÍTE❤️