D:Natálo, já tě zabiju
N: Pročpak?
Zasmála jsem se, protože jsem věděla co myslí.
D:To video ty smrade
N:ha ha ha
Krásný, že?
D: Natálo, já tě zabiju... vážně
N: Prosimtě, nechovej se, jak malý dítě.
D: Takhle nechrápu
N: Kámo.... mám důkaz to video a ty i tak nevěříš? No tak to ne
Díky za nocleh, já zase jdu. Čus
Zavřela jsem za sebou dveře a šla jsem k sobě.
U sebe v pokoji, jsem se osprchovala, převlékla, upravila a šla na snídani.
Dala jsem si jen musli s jogurtem a ovocem a čaj.
Po snídani jsem si prošla některá města Španělska. Poprosila některé lidi o to, aby mě vyfotili. Koupila jsem si i pár památných věcí, ikdyž těžko říct, jestli na Španělsko budu vzpomínat ráda.
No a v pět večer jsem vyrazila na letiště.
D:Ty už jedeš?
N:jo
D: Já tu ještě zůstávám
N: Super...a co jako?
D:Nic. Hezký let
N:Čau
Vzala jsem si kufřík a šla jsem do taxíku.
Dvě hodiny jsem čekala na letišti, pak jsme konečně vzlétli.
Když jsem se dostala do Prahy. Vzala jsem si kufry a šla jsem čekat ven na taxi, které mě odvezlo domu k rodičům.
Z pohledu Davida:
Jedu k Lulu. Buď to ukončíme nebo se náš vztah bude vyvíjet dál.
Přijel jsem k Lulu. Otevřel mi Tadeáš.
T: Ježiši...Lulu!!
D:Taky tě hrozně rád vidím
L:Co je?
T: Máš tu svýho miláčka
L: Drž...pusu
D:Chci si promluvit
L:Jdeme ven
L:No?
D:No?... měli bychom to vyřešit
L:Jako co?
D: Nás dva třeba?
L:Co chceš řešit?
D: jestli je konec nebo ne
L:... proč by to měl být konec?
D: Protože nám ta dálka nevyhovuje... jenom se hádáme. Teďka si byla ještě naštvaná, že jsem za tebou přiletěl.
Nebudu se snažit zbytečně
L: Davide...já na to teď vážně nemám
D:Tak konec?
L: Davide ne...nechci konec. Miluju tě
D:Tak mi to ukaž sakra. Takhle blbě jsem se ještě necítil
L: Když já tady být nechci. Nesnáším Španělsko. Posralo se to s Naty... teďka i s tebou. Nemám tu nikoho... hrozně mi Česko chybí.
Omlouvám se ti... vážně moc.
D: Lásko, bude to dobrý. Spolu to zvládneme ju?
L:Jo
D: Zítra ráno odlítám
L:Co?... už?
D:Nojo... povinnosti volají.
L: Nemůžeš mi už odletět... půjdeme k tobě na hotel?
D:Jop
L:Tak chvíli počkej.
Lulu šla dovnitř si pro nějaké věci.
T:Kam jdeš?
L: Nestarej se
T:Lulu!
L:Tati?
Tt:Ano Lulu?
L: Já budu dneska u Davida. Zítra odjíždí
Tt:No dobře... žádný prasárny
L:Tati!
Tt: Žádný tati. Nemíním být dědeček..jsem moc mladý
L:Jo a já snad mladá na mámu nejsem
Tt:No jsi...tak žádný styky
L:A dost.. odcházím...pa
Tt: Čau
L:Jsem tu
Lulu se na mě usmála. Sedli jsme do taxíku a jeli jsme na hotel.
V pokoji jsme zapli film, který jsme během prvních pěti minut přestali vnímat...asi chápete.
Ráno jsem se vzbudil v pět ráno. Vedle mě, oddechovala spokojená Lulu.
Pomalu jsem se zvedl, dal si sprchu, oblékl se. Sbalil si věci.
Pomalu jsem ji vzbudil.
D: Dobré ráno
L:Hm...to už je ráno?... kolik je?
D: Šest...za hodinu odjíždím
L:Neee.... lásko
D: Běž se osprchovat...pak půjdeme na snídani a pojedeme na letiště.
L: Dobře... vážně musíš?
D: Musím
Lulu se osprchovala, vzala si nové, čisté věci a šli jsme na snídani. Pak jsme ruku v ruce došli zpátky na hotel, kde jsem si dobalil zbytek věcí, vzal kufr. Zaplatil ubytování a šli jsme čekat před hotel na odvoz.
Čím víc se blížilo letiště, tím víc jsem cítil nervozitu co ve mně panovala.
Dorazili jsme na letiště.
Lulu mě nechtěla ani na chvíli pustit, spíš moji ruku.
Už jsem musel odejít. Loučili jsme se před letištěm.
D: Už musím jít
L:Ne... prosím, zůstaň tady
D: Vážně to nejde
L:Achjo...tak pa. Pozdravuj všechny doma v Česku..i Naty, tu obzvlášť.
D: Samozřejmě
Rozloučili jsme se, já odešel se odbavit... chvíli počkal na letadlo a letěl domu.
Nechtěl jsme jí tam nechat, ale nic jinýho mi nezbylo.
Ahoj, omlouvám se, že teďka kapitoly vychází, nějak zvláštně. Psala jsem přijímačky na střední, takže jsem se hlavně připravovala. Ve středu mě čekají talentové zkoušky. Pořád jsem se musela připravovat a na psaní nebylo mnoho času. Doufám, že se brzy psaní vrátí do stejných kolejí a bude kapitola každé pondělí.
