Melancholie /Grey256/

Kapitola třináctá

Máme Nový rok.. jupí.

Lulu se přemýstila i s věcmi k Davidovi. Konečně mám postel pro sebe. Teda momentálně ne. Je u nás Nik, ale on mi nevadí.

Zítra zase začíná škola, musím říct, že jsem velmi nadšená.  Můj muž ještě spal. Nechápu, jak je to možný, bylo už půl dvanáctý.
V kuchyni už byl Martin a vařil oběd.

N: Dobrý ráno
M:Nazdárek, Nik furt spí?
N: Jak miminko
Co kuchtíš?
M:Nic extra. Prostě zeleninová směs s nudlema
N:Mmm... mňam
M: Hele?
N:No?
M: Chci se stavit za Zuzkou, myslíš si, že je to dobrý..
N:Ani na to nemysli.
M: Proč ne?
N: něco teď řeší
M: Já jí pomůžu
N:Ty to jen zhoršíš

Do: musíte tak řvát?
N:Dobré ráno
Do: Dobrý
M: Čau
Do:Čau
N:Twl tady bude nálada
M:z čeho soudíš?
N:Ty vražedný pohledy mezi váma
Do: nemám tušení o čem to mluvíš
M: Já taky ne

Odešla jsem do koupelny se trochu upravit. Měli jsme jet dneska s Bráchama a teda i s Dominikem k našim, budou tam i prarodiče.

Bb(babička), Dd(děda), Tt(táta), Mm( mamka)

Po obědě k nám přijel David i s Lulu, vzali si od nás nějaké věci a jeli k rodičům. My tři jeli chvíli po nich.

Mm:Ahoj děti...ahoj Domíku a Lulu
Do: Dobrý den
L:Ahoj teto
Mm: Pomůžete mi prosím kluci se stolem?
M: Jasně, kde je táta?
Mm:musel ještě něco koupit
N: Dominiku můžeš nachvíli?
Do:Ano

Šli jsme do mého pokoje.

N: Nebudeme hned říkat , že jsme spolu
Do:S tím počítám
N: to jsem ráda
Do: Nebudu si hrát přece na Vláďu
N:nemluv o něm, kazíš mi náladu

Dominik se zasmál, dal mi pusu a vrátili jsme se dolů za ostatními.

Všichni už seděli u stolu a povídali si. Sedli jsme si k nim a dali se také do řeči.

Mm: Zlato? Od kolika máš zítra tu soutěž?
N:Od devíti ráno, jsem šestá na řadě v obouch kategoriích.
Mm: Dobře, už se těším
L: taky se moc těším, až to vyhraješ
N:Zas tak to nepřeháněj, mohla bych se umístit aspoň na bronzové příčce.
Do: Zpíváš to skvěle
N: Neřekla bych. A co  řešit něco jiného?

Dál jsme si povídali o jiném tématu.
Po pár minutách mi zazvonil mobil. Omluvila jsem se a odešla jsem do vedlejší místnosti.

N: Prosím?
Z:A.. ahoj Naty
N:Ahoj..jsi v pohodě?
Z: Já jsem v nemocnici..
N:Jakto? Co se stalo?
Z: Já to nechci říkat po telefonu, nemohla by jsi prosím přijet?
N: Jasně...dej mi chvíli.

Přišla jsem docela rychle do kuchyně.

Mm:Co se děje zlato?
N: Omlouvám se, ale musím pryč
Dominiku, odvezeš mě prosím?
Do: Samozřejmě
Mm:Co se stalo?
N: Kamarádka je v nemocnici
L: Jaká?
N:Zu.. Janča
M: Jaký Zu? Zuzka? Ona je v nemocnici?
N:Ne, přeřekla jsem se. Lulu jedeš taky?
L: Jestli to nevadí
M:Jedu taky
N: Zůstaň tady a seď!
Tt:Jen jeďte, chápeme to.
N: Díky tati, papa všichni

Docela jsem chvátala. Rychle jsme nasedli do auta a jeli jsme za Zuzkou.

L: Chápu to dobře, že jde teda o Zuzku?
N:Jo
L:Co se jí stalo?
N:To nevím, neřekla mi to, ale zněla divně.

Dojeli jsme na parkoviště k nemocnici.
Věděla jsem, kde leží.  Sestra nás tam nechtěla pustit všechny, takže jsem ukecala jen sebe.

N:Ahoj, prosimtě co si dělala?
Z:Slib, že se to nikdo nedozví...nikdo
N:Jo nikdo
Z:Ani Martin
N:Ani Martin, tak už mluv
Z:Jak jsem vám říkala, když jsem přišla opožděně do školy, že můj opožděný příchod byl kvůli zdravotním problémům, které nechci vytahovat.. měla jsem anorexii, vážně jako velkou poruchu, od té doby mám i jiné zdravotní problémy.
Teďka jsem moc nejedla, jako v poslední době a seklo to semnou, jsem strašně unavená.
N:Ty jsi...je mi to moc líto

Obejmula jsem jí.

N:Neboj se, zůstane to jen u mě.  Hele nevím jestli máš někoho, komu se můžeš svěřit, ale jsem tu kdykoliv pro tebe, ano?
Z: Děkuju moc, proto jsem ti zavolala, věděla jsem, že tobě můžu důvěřovat.
Taky bych od tebe něco potřebovala.
N:A co jde?
Z: Zašla by jsi prosím za Ondrou?
N: Jasně
Z: dej mu prosím tohle, on bude vědět. Jinak už spolu nejsme, né že bychom někdy byli, chápeš ne?
N: Chápu, on neví že jsi tu, že ne?
Z:Ne a budu ráda, když se to nedozví
N: Chápu.

Chvilku bylo ticho.

N: Co trochu odlehčit atmošku?
Z: Čím?
N:Jsem s Nikem
Z:Co?? Děláš si srandu? To ti moc, teda vám přeju. Konečně, vám to trvalo
N: Přesně o půlnoci zazvonil na zvonek, já mu otevřela řekl ,,Šťastný nový rok" a políbil mě. Ti říkám, já byla jak v pohádce
Z:Oo, to je tak sladký..co Martin?
N: Co myslíš?
Z:Ta holka a on...jsou spolu?
N:Ne, Zuzko on.. nechci se ho zastávat, ale záleží mu na tobě, každý děláme chyby. On si svou chybu uvědomil. Mrzí ho to

Přišla sestra, řekla mi že už je čas odejít, že Zuzka musí odpočívat. Rozloučili jsme se a já šla do čekárny.

L:Tak co?
N: Dobrý, lehčí kolabs... stavíme se u Ondry
Do: Proč?
N: Něco mu musím předat.
Do:Mu to můžeš dát zítra ne?
L: Těžko, zítra odjíždí na  hory
Do:Tak jedem

Crr

O:Ahoj...Naty co ty tady?
N:Hraju si na poslíčka, tady to ti mám předat od Zuzky, prý víš o co jde
O:Jojo... děkuju
A co jinak dobrý?
N: Skvělý, nemůžu si stěžovat, tenhle rok začal báječně a bude ještě lepší. No nic, čeká na mě Dominik a Lulu, tak já jdu... uží si hory
O: Děkuju, ty zase školu a zítra se mi ozvi, jak si dopadla
N:Neboj, všem podám hlášení

Odešla jsem do auta.  Ještě bylo málo hodin, volala jsem Davidovi, jestli má cenu tam ještě jezdit, prý jo. Vrátili jsme se teda k rodičům. Kecali jsme, znáte to.

Domů jsme sw vrátili asi až v půl deváté večer. Byla jsem šťastně unavená, šla jsem rovnou do postele. Ještě předtím, než jsem ulehla, mi přišla zpráva od Yza a Zuzky, že mi zítra drží palce.

Mám je tak všechny ráda<3.