Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kráčel jsem chodbou svižnou chůzí. Přes rameno jsem měl přehozenou tašku. Většina studentů se nacházela na obědě, tudíž jsem skoro nikoho nepotkal. Mířil jsem k havraspárské věži. Vyšel jsem pohyblivé schody a zaklepal na dřevěné dveře s klepadlem orla čekajíc na hádanku. Prošel jsem dovnitř a hned se mi na tváři objevil úsměv. Tae seděl v křesle, který si přisunul k jednomu z velkých oken a díval se z něj. Venku svítilo sluníčko a bylo teplo. Postupně se studenti začali trousit ven, aby pauzu mezi hodinami strávili sezením na trávě. Já jsem ven ale zavítal pouze na tréninky. Byli jsme jedni z mála, kteří je zachovali. Uvnitř školy je ale dost zvláštní atmosféra, která už trvá týden a půl.
Ano, pátrání po Taehyungovi neustále. Stále se najedou tací, kteří prohledávají školu, za účelem ho najít. Je to poměrně děsivé. Profesoři se konečně probrali k životu a začali něco dělat. I když moc platní nejsou. Snaží se situaci uklidit stejně jako já. Je to docela riskantní, ale přesto jsem se do toho pustil. Snažím se především mrzimorské přesvědčit, že Namjoonovo chování je hloupé. Jdu na to jinak než předtím s vlastní kolejí. Na kolej s jezevce ve znaku funguje totiž něco jiného. Už se mi povedlo některé přesvědčit. Třeba Felixe, Jisunga a Jeongina. Jisoo zpracovává starší studenti skrz svého přítele. Kdo nám v tom ale dělá bordel, je Hoseok. Přesvědčit ho bude sakra těžké.
Taehyungovi se u nás už zabydlel. Skoro každý den jsem ho bral do společenské místnosti, aby si zvykl nejen on, ale i ostatní kolem něj, že to zafungovalo. Předevčírem jsem ho viděl, jak dával radu Kunovi, studentovi 5. ročníku a komentátora famfrpálových zápasů. Ne že by se se studenty bavil a doučoval je, ale prohodí s nimi pár slov a to bohatě stačí. Lepší něco než nic. Na co jsem byl obzvlášť hrdý, bylo to, že zatím nikdo neodhodlal obeznámit školu, kde se Taehyung nachází. Pravděpodobně mají někteří podezření, kterým dost pomáhám já, ale s tím už nic nenadělám. Zatím je u nás v bezpečí.
"Jedl jsi?" optal jsem se ho a posadil se na opěradlo křesla. Automaticky jsem mu položil ruce na ramena a začal ho jemně hladit. Vyhovuje mi, že ho mám takto na blízku. Každé ráno se probouzím v objetí jeho paží a večer tak i usínám. Náš vztah nikdy nebyl lepší, což je paradox k tomu, co se děje v hradu. Tae přikývl a svou hlavu o mě opřel. Po chvíli mě stáhl k sobě na klín a přitáhl do objetí. Ač to bylo velice příjemné, nedokázal jsem se uvolnit.
"Tae, může sem kdokoliv přijít," upozornil jsem ho a lehce se od něho odtáhl, když mi věnoval pár letmých polibků na krk. Nechtěl jsem se ale blízkého kontaktu vzdát, proto jsem se nezvedl.
"Tak pojďme do pokoje," zavrněl mi do kůže, když si mě k sobě opět přitíhl blíž. Zavřel jsem oči a zatnul pusu, aby ze mě náhodou nevyšel nějaký slastný zvuk. Líbal mou pokožku a dlaněmi sjel na můj zadek, který rád mačkal. Od doby kdy mi vyznal lásku, se od sebe nedokážeme hnout. Ač jsem již dávno věděl, že mě miluje, když to řekl nahlas, opadly ze mě všechny starosti. Atmosféra mezi námi nikdy nebyla lepší. Nejraději bych se opravdu přesunul do mého pokoje a pokračoval, ale vím, že bychom měli trochu brzdit. Navíc, jsem mu chtěl něco říct.
