Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Taehyungu, posaď se! Rozčiluješ mě," oslovila mě Jennie ze zadní lavice. Její poznámky jsem si nevšímal a dál nervózně procházel učebnou. Už jsem ji prošel celkem třináctkrát.
"Měl tu před deseti minutami," konstatoval jsem podrážděně a znovu kontroloval čas.
"Tak ho něco zdrželo, no co? Ty si taky zrovna nepotrpíš na dochvilnosti," rejpnula si do mě opět a pokračovala v pilování svých nehtů. Nacházeli jsme se v prázdné učebně ve třetím patře. Měli jsme se tu s Jungkookem sejít. Včera jsme spolu ani nemluvili, protože celý den strávil se svou kolejí. Moc se mi to nelíbí. Zvykl jsem si, že mi věnoval veškerou svou pozornost, že u mě byl v podstatě neustále.
"Ty jsi přišla hned, co mu tak dlouho trvá?" Jennie má společně s ním hodiny Kouzelných formulí. Snad jsem doufal, že by mohli přijít najednou. Netrpělivě jsem otevřel dveře a rozhlédnul se po chodbě. Nikde jsem ho neviděl. Můj mozek začal vymýšlet nejrůznější scénáře toho, co se mohlo stát. Co když se potkal s tím kokotem z Nebelvíru a jeho partou? Tělo začala ovládat úzkost.
"Nejspíš se s někým zapovídal. Dej mu ještě chvíli," promluvil Minho sedíc o pár lavic vedle. V ruce třímal nějakou knihu a nohy měl opřené o lavici. Kde se nachází Hyunjin nemám ponětí, ale aktuálně mi to je dost u prdele. Pravděpodobně se snaží někde získat další drby. Znovu jsem zkontroloval čas a opět začal pochodovat po učebně. Jennie protočila očima, ale nic neřekla. Ty minuty mi připadaly nekonečné.
"A dost, kde je?!" vyřkl jsem naštvaně, když už uběhlo skoro 20 minut. Vyšel jsem z učebny na chodbu a rozhlédl se. Po chodbě se ploužilo pár studentů, ale ani jeden z nich mě nezajímal. Trpělivost se neřadí mezi mé nejsilnější stránky. Vydal jsem se chodbou směrem ke schodišti, abych se mohl podívat, jestli náhodou nezůstal v učebně kouzel. Už teď vím, že na něj budu nepříjemný. Naštvaně jsem si to kráčel chodbou ignorujíc Jennie(ino) remcání, že dělám příliš ukvapené závěry. Dvacet minut je dost dlouhá doba na to, abych se obával, navíc-
Rychle jsem se zastavil, když se chodbou roznesla hlasitá dunivá rána. Rychle jsem se otočil zpět a setkal se s překvapenými pohledy obou mých přátel, kteří vypadali stejně překvapeně jako já. Beze slova jsme zamířili zpátky a svižnou chůzi se blížili k učebně, kterou jsme před chvílí opustili. Šokovaně jsme však zůstali stát na rohu, když jsme uviděli hromadu kamenů v místech, kde stávala zeď. Hned se sem nahrnulo množství studentů. Vzápětí se tu objevila i profesorka McGonagallová a školník Filch. Jakmile všichni přítomní překonali počáteční šok, jejich pozornost se začala upínat na mě.
"Podívej se, já jsem ti to říkala."
"Je tu Kruvalský Had."
"Jak to udělal?"
"To není možné! Opravdu se začínám bát, že mi něco udělá."
"Paní Norissová!" vykřikl zničehonic Filch a vrhnul se do hromady kamenů. Všichni hned začali natahovat krky, aby viděli, co se vlastně děje. Já jsem ale měl úplně jiné úmysly. Hledal jsem úniková východ. Měl bych zmizet, než někoho napadne-
