Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Děkuji, že jsi přišel. Můžeš jít," usmál se na mě Brumbál a rukou pokynul ke dveřím. Ještě mi nabídl nějaké žluté bonbóny, které jsem s lehce znechuceným výrazem odmítl. Vyšel jsem ven z jeho kanceláře a mířil si to do sklepení. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi neulevilo. Všechen ten tlak ze mě postupně opadá, ale abych se musel vyzpovídávat řediteli, tak blbě na tom zas nejsem, nebo? Vlastně jsem mu nic neřekl, jenom to, co věděl od Jennie. S mojí minulostí byl proti mé vůli obeznámen a jen díky tomu mám povoleno sem tam nějaké hodiny vynechat, pokud na tom budu blbě. Jenže tenhle rok jsem častěji ve svém pokoji než v lavici, což se ostatním moc nelíbí. Prý si budu muset doplnit učivo a byly mi domluveny náhradní termíny.
Hned první ráno, co jsem se na koleji objevil, jsem byl seřván Haechanem, že co si to dovoluju takto chybět. Moc toho neřekl, protože dostal od Irene takovou facku, že málem dostal druhou o zeď. Trochu mě tímto činem zaskočila. Kdyby to udělala Jennie, nepřekvapilo by mě to. Když už je řeč o mé kamarádce, ta se mi buď vyhýbá, nebo se ke mně chová jak k pětiletému frackovi. Ani jí jsem neřekl všechno, co se mi za ty tři týdny v hlavě událo. Nevím, jak by na to reagovala. Sám jsem z toho zmatený. Chápu jejich starost a opravdu se snažím, ale jsou věci, o kterých by radši vědět neměli. Například Silvestr nebo skleník...
"Jedovatá zmije," vyslovil jsem heslo a prošel velkými mohutnými dveřmi. Ze svého pokoje jsem si vyndal učení a přesunul se do společenské místnosti ke stolu, kde již seděli mí přátelé. Tak nějak jsem od nich dostal zákaz zavírat se v pokoji. Posadil jsem se ke stolu a otevřel si učebnici na Obranu. Podepřel jsem si hlavu, začal ignorovat hlasy ostatních a začetl se do teorie. Naštěstí se nejednalo o nic náročného, takže mi nedělalo problém textu porozumět. Na kus papíru jsem si napsal nějaké praktické cvičení na až se najde vhodná chvíle. Teorie mi rozhodně nestačí.
"Sakra," zaklel Minho sedíc kousek ode mě svírajíc štos papírů. Vypsal si nějaké otázky, které by se mohli u zkoušet objevit.
"Co nevíš?" optala se nejstarší a odložila časopis na stůl.
"Zaklínadlo Movere, vůbec si nedokážu vybavit, jestli jsme o něm mluvili," Minho nechal Irene nahlédnout do papírů, aby se ujistila o názvu. Ani jeden nevěděl. Chvíli si zkoušeli tipovat, což už mi teda došla trpělivost.
"Movere, jde o kletbu černé magie úplného spoutání. Používá se ve frázi Non Debes Movere, což doslovně znamená: nesmíš se pohnout. Je to obdoba kouzla Petrificus Totalus," řekl jsem přednáškovým tónem hlasu a ani nevzhlédl od učebnice. Cítil jsem jejich šokované pohledy a následně slyšel skřípání brka a pergamen. Jemně se mi zvedl pravý koutek a byl jsem na sebe hrdý.
"Děkuji Taehyungu, nenapadlo mě, že by tam mohli být otázky na černou magii," přiznal a podrbal se ve vlasech.
"Můžu tě něco naučit," vyhrkl jsem a narovnal hlavu.
