Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Výborně! Na závěr proleťte mezi věžičkami tribuny a to bude i konec dnešního tréninku," oznámila nám Wendy a rukou dala povel k letu. Sama pak vzlétla a následovala nás. Bylo by nespravedlivé, kdyby nám jen zadávala úkoly a sama je nedělala. Taková Wendy není. Po prolétnutí věžiček jsem úspěšně přistál na trávník a jelikož jsem slušně vychovaný, počkal jsem na všechny. Přesunuli jsme se do šaten, samozřejmě dámy a pánové zvlášť. Potkali jsme se zde s mrzimorským družstvem, kteří se na trénink teprve připravují. S Hoseokem jsme se na sebe usmáli a kývli hlavou na pozdrav. Někdy bych se s ním, ale i s Jiminem a Seokjinem, rád sešel. Zatím k tomu ale nebyla vhodná příležitost, což mě trochu mrzí. Ve vlaku to byli vážně fajn kluci. A jeden z nich pravděpodobně randí s mojí kamarádkou.
Sice nám to stále Jisoo nepotvrdila, ale vše tomu nasvědčuje. Alespoň podle Yoongiho, který s ní z nás tráví nejvíce času, protože mají společné tři předměty. Není to moc. Nechápu, jak může Jisoo zvládat osm předmětů, což je maximum jak pro 7. tak i pro 6. ročník. Není ale jediná, která se dostala na maximum, protože stejný počet předmětů má i Primuska. Mně stačí šest zapsaných předmětů. Už to považuji za náročné.
Mířil jsem i se svými spoluhráči do hradu, ale na pohyblivých schodech jsem se od nich oddělil. Rád bych je tedy následoval, uvelebil se v křesle a povídal si se svými přáteli, ale povinnosti jsou důležitější. Hlavně když jsem na ně zbyl sám. V pátém patře jsem si obstaral jednu prázdnou učebnu, která se už nepoužívá. Na konci minulého roku tam prý Protiva ztropil jednu ze svých šaškáren a učebna se nedala používat. Sice nevypadá úplně reprezentativně a trochu zapáchá, ale nikdo tam nechodí, tím pádem se mnoholičnému lektvaru nic nestane. Zatím jsem se do ničeho nepouštěl, pouze jsem si tam donesl všechny přísady a pomůcky. Tak nějak jsem doufal, že se mi ještě povede Taehyunga kontaktovat, ale nic takového se nestalo, takže jsem samostatná jednotka.
Hodně rychle jsem pochopil, že jsem to přehnal. Stále si vybavuji ty jeho oči, které na chvíli ukázaly smutek a zklamání. Je ale zvláštní, že mi dost připomínají ty tygří. Snažil jsem se tu událost vytěsnit z hlavy, ale ty oči mě ne a ne opustit. Nevím, jakou má ten tygr souvislost s Taehyungem. Přes víkend se mi všechno uleželo v hlavě a v pondělí jsem se chtěl omluvit, ale neudělal jsem to. Ne že bych nechtěl, ale nemohl jsem. Začal opět hrát tu svou hru. Objeví se na hodině pár sekund před tím, než je zahájena, a jakmile je oznámen konec, vypaří se. Na chodbách ho nevídám a na jídle vždy čeká, až dojí jeho kamarádi. Jako by se mě bál. To jsem se ho až tak dotkl? Mrzí mě to, ale když mi nedá šanci se omluvit, tak se to ani nedozví.
Pečlivě jsem si přečetl recept. Jsem dost nejistý. Je to opravdu komplikované, Snape věděl, proč nám to zadával do dvojic. Zhluboka jsem se nadechl a pustil se do toho. Nemůžu si už dovolit čekat. Pokud dnes začnu, lektvar bude hotový přesně v den odevzdání. Ale to jen po podmínkou, že nic nezkazím a z toho mám právě strach. Každý krok jsem si přečetl dvakrát. Jak se říká: dvakrát měř, jednou řež. Stále jsem dost nejistý. Překvapivě se mi zatím vše dařilo bez jakýchkoliv chyb. Když jsem se dostal do fáze, kdy se musí lektvar nechat týden uležet, pogratuloval jsem si. Nic nevybuchlo ani se nerozlilo. Ještě ale nemám vyhráno. Budu muset lektvar chodit kontrolovat, jestli se něco náhodou nezvrtlo v mé nepřítomnosti.
