Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Zmijozelská dívka s dlouhými černými vlasy scházela schody do sklepení. Prošla kolem hromady sudů naplněných octem, který se nebojí potřísnit kohokoliv, kdo se pokusí vstoupit do společenské místnosti Mrzimoru. Tam ale dívka nemířila. Pokračovala po schodech dolů, dokud se před ní neobjevily mohutné černé dveře.
„Krvavý měsíc," vyslovila Primuska heslo a otevřela si dveře. Prošla delší chodbou a objevila se ve společenské místnosti její koleje. Svíce se rozhořely, jakmile zaregistrovaly pohyb. Místnost byla prázdná, proto se Irene nijak nezastavovala a šla rovnou k chodbě, kde je umístěno spoustu dveří vedoucích do jednotlivých pokojů. Zarazila se, když procházela kolem dveří z tmavého dřeva, které byli hned na rohu. Zpod nich bylo vidět světlo, obyvatel této ložnice ještě očividně nespal. Primuska chvíli stála u dveří a váhala. Nakonec se však rozešla do své ložnice.
***
Taehyung se líně protáhl a posadil se na posteli. Zamžoural na hodiny a lehce v něm hrklo, když si uvědomil, kolik je hodin. Každou chvílí začne druhá vyučovací hodina. Ne že by si potrpěl na dochvilnosti, ale o víkendu se rozhodl, že se chce zlepšit, ve všem. Dlouho nad tím přemítal. První takové myšlenky začal mít o pátečním tréninku a dospělo to do stavu, kdy místo spánku přemýšlel a hádal se sám se sebou, tedy přesněji, se svým vnitřním hlasem. Dospěl k závěru, že jeho páteční absence byla i poslední, zkusí se více zapojovat do hodin a hlavně začne trávit více času se svými přáteli. Nejen že je bude poslouchat, ale bude i mluvit. Otevře se a bude sdílet svoje pocity. Nechá si od nich poradit, bude se více usmívat, bude...
Tak hezky ta slova znějí v jeho hlavě. Moc dobře věděl, že mu to dlouho nevydrží, ale za zkoušku přece nic nedá. Alespoň to vždy tvrdí Jennie. Není ale naivní a ač se opravdu snaží, své pesimistické myšlenky společně s vnitřním hlasem zahnat nedokáže. Snažil se o to již několikrát, ale nikdy se mu to nepodařilo. Už si zvykl, že zůstanou navždy s ním.
Oblékl se do hábitu a upravil si svoje vlasy havraní barvy. Přes jedno rameno si přehodil plátěnou černou tašku, do které předtím vložil dvě učebnice, kalamář a brko. S posledním pohledem do zrcadla a hlubokým nádechem otevřel dveře své ložnice a vydal se chodbou do společenské místnosti. Stačilo mu k tomu jen pár kroků. Procházel místností, ale zamrzl na místě, když u stolu, kde obvykle sedává, spatřil své přátele, kteří se zrovna něčemu smáli. Nejdříve si myslel, že špatně vidí, že má halucinace z malého množství spánku. Jenže když se nerozplynuli ani neproměnili v jeho rodinu, což se mu zásadně stává v jeho nočních můrách, usoudil, že se mu to nezdá. Že jeho přátele v době výuky sedí ve společenské místnosti a povídají si.
„Taehyungshii, budeš nás ještě hypnotizovat dlouho?" zeptala se s laskavým hlasem Jennie.
„Už jsem si myslel, že jsi tam u sebe pošel. Týjo, to by se školou rozneslo rychleji než odhalení vztahu Dina a té mrzimorky," rozzářily se Hyunjinovi oči, jako by doufal, že se to opravdu stane. Jeho nejlepší kamarád do něho loktem drknul a zamumlal, že jsou jeho kecy trochu nepatřičné. Taehyungovi to však bylo naprosto ukradené, protože stále nechápal, co tady dělají.
