Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Zmijozel skóruje, dámy a pánové. Je to 90:50 pro zmijozel!" zahlásil Kun, zatímco davem projelo naštvané mručení. Těsně nad našimi hlavami prolétl jeden hráč zmijozelského týmu, takže jsme se museli lehce přikrčit, pokud jsme nechtěli dostat koštětem po hlavě. Vítr zasvištěl a už byl zas pryč. Dnešní zápas je opravdu napínavý. Člověk skoro nemůže zavřít ani oči, aby něco nepřehlédnul. Góly lítaly jeden za druhým. Zrovna v tu chvíli dali mrzimorští gól, takže celá tribuna kolem mě se začala třást, jak na ní ostatní studenti skákali nadšením. Též jsem se přidal do bouřlivého potlesku, ale mé oči vyhledaly jednu konkrétní osobu opačného týmu.
Vznášel se vysoko nad věžemi tribuny. Jeho kapitán k němu několikrát zaletěl a i z této dálky jsem poznal, že nic milého mu neříkal. Celkově bylo na jejich kapitánovi poznat, že je nervózní. Neustále pořvával po svých spoluhráčích, ač vedli. Nic se vlastně od pátku nezměnilo. Byl jsem dost naštvaný, když jsem jejich trénink pozoroval. Doslova Taehyunga šikanoval! Překvapuje mě fakt, jak dlouho to Taehyung vydržel, než odešel. Chtěl jsem ho po tréninku najít, ale musel hned zamířit k sobě na kolej, protože se mi ho nepovedlo zastihnout. A to jsem z tribuny vyrazil jen pár minut po něm, aby to nebylo podezřelé. Rád bych mu řekl několik povzbuzujících slov, ale bohužel.
"Yuta nahrává Hyunjinovi, který se jen tak tak vyhnul Potlouku, který na něj poslal Hoseok. Kličkuje mezi protihráči a nahrává zpět Yutovi, který míří a střílí... a proměňuje v gól! Dalších deset bodů pro Zmijozel!" Opravdu bych chtěl, aby vyhráli. Zaslouží si to při tak těžké práci. Mrzimor též tvrdě trénoval, ale jejich kapitánka byla o dost umírněnější. Upřímně si myslím, že tréninky zmijozelských musí být čiré peklo.
"No, zatím se to pěkně sere," konstatoval situaci Yoongi sedíc vedle mě.
"Ještě mají šanci," snažila se ho povzbudit Mina.
"Nejsem si tím moct jist," promluvil jsem a tím i na sebe přilákal pozornost svých přátel. Jejich oči mi prozrazovaly, že chtějí vysvětlení mé předchozí věty.
"Co nevidět Zmijozel chytí Zlatonku, už to moc nemá cenu," řekl jsem s pohledem upřený na Taehyunga, který se rychlostí blesku hnal do západní části hřiště. Ostatní ho též pozorovali. Byl jsem si jistý svým prohlášení. Zvládne to, má náskok oproti Jisungovi, který mu bych vítězství moc přál, ale Taehyung je pro mě důležitější osobou. Se zatajeným dechem jsme všichni sledovali onu honičku. Jisung se dost rychle k Taehyungovi přiblížil, přesto měl zmijozel stále náskok. Byl už opravdu blízko, natáhl ruku oblečenou v rukavici a přikrčil se ještě víc k násadě. Všichni křičeli, výsledek byl jasný, ale najednou jsem zalapal po dechu a s otevřenou pusou hleděl před sebe. Zlatonka změnila směr a rozletěla se kolmě k nebi. Taehyung stačil pouze máchnout rukou, ale jelikož se nacházel příliš blízko, Zlatá mu vyletěla k nebi přímo před obličejem. A Jisung byl chytač pozorný s rychlými reflexi, a tak po pár sekundách třímal zlatý míček ve své dlani. Skoro celé hřiště jásalo radostí, já jsem polknul imaginární knedlík v krku.
