Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Jungkooku, jsi v pohodě?"
"S-Samozřejmě," odpověděl jsem a snažil se znít přesvědčivě, ale hlasivky mě zradily. Naštěstí jsem nebyl jediný, který byl v šoku z událostí, které se staly. Nepříjemně se to ve mně svíralo. Stále to mám před očima. Taehyung už skoro měl Zlatou, ale Namjoon do něj nalítl a on spadl z koštěte. Kdyby nebylo Brumbála, už by byl rozpláclý na placku. Naštěstí ředitel školy byl pohotový a těsně nad zemí Taehyungovo padající tělo zastavil. V tu chvíli Lisa chytla Zlatonku, takže zatímco většina z nás byla v němém šoku, nebelvírští oslavovaly.
Nejsem odborník přes tento kouzelnický sport, ale tohle bude určitě proti pravidlům. Nebo by to alespoň být mělo. Mohlo to ukončit jeho život. Mohl zemřít! Kvůli takovým myšlenkám se mi hůř dýchalo. Jen ta představa mě dohání k slzám. Na naší koleji jsem chtěl hned zalézt so svého pokoje, ale byl jsem tak promrzlý, nejen kvůli chladu, že mě Jisoo donutila zůstat ve společenské místnosti u krbu, abych se ohřál. Posadil jsem se na pohovku vedle Seungmina, který mě přikryl dekou stejně jako sebe. Většina studentů si posedala na volné pohovky a křesla a v tichosti nabírala teplo z krbu. Našli se i tací, co potřebovali nejnovější události hned probrat. Proto jsem v pozadí slyšel šum. Postupně si všichni začali tiše povídat, ale stále panovala ta stejná atmosféra.
"Namjoon z toho asi nic mít nebude, co?" zeptala se Seohyun, prefektka 5. ročníku.
"Ne. Kdyby se to stalo uprostřed zápasu, bylo by trestné střílení," odpověděla jí kapitánka našeho týmu.
"Tohle už vážně přehnal," promluvil najednou Yoongi sedíc na opačné straně místnosti než naše parta. Po jeho výroku se na něj většina otočila. Někteří nechápali, jiní zas čekali, co ještě řekne.
"Žádný student by si tohle nezasloužil, ani Taehyung. Rivalita mezi ním a Namjoonem začíná jít do extrému," řekl a při vyslovení jeho jména se na mě podíval. Jen na pár vteřin, přesto jsem si na něco vzpomněl:
Neříkej mu tak
A to jako proč?
Nelíbí se mi to... t-teda chci říct, že... není to jeho jméno, prostě... ho tak nenazývejte
Zatřepal jsem hlavou, abych vyhnal z hlavy vzpomínku, ze které tento rozhovor pochází. Tenkrát jsem si neuvědomoval, že ta potřeba ho chránit před ostatními, nebyla z přátelského důvodu. Nenapadlo mě to, ale teď to vidím jasně. Opravdu mi to muselo dojít až po tom polibku. Po tom příjemném polibku. Jeho rty byly hebké a sladké a tu noc nasáklé alkoholem. Už si na něco vzpomínám. Jak jsem mu obmotal ruce kolem krku a jak se naše rty na chvíli střetli uprostřed parketu. Byl to neuvážený a nebezpečný krok, ale očividně nikdo nic neviděl. Dále si vzpomínám, jak jsme se líbali v šeru chodby vedoucí do zmijozelské koleje. Líbal tak dychtivě, byli jsme u sebe tak blízko, jak jen bylo možné. Ležel jsem u něho v posteli, líbal mě na krku a já mu dlaněmi zajížděl do vlasů. Příjemně u toho vrněl opravdu jak tygřík. Líbal mě níž a níž a pak-
