Tajemství Hada a Orla (VKook - BTS; Hogwarts)

71. It's too early to cry, we haven't lost yet... 💗

"N-Neudělal t-to... on-"

"Nám to nemusíš vysvětlovat," zarazila mě Jisoo a pevně stiskla mou dlaň. Pohlédl jsem ještě na nejstaršího, který ač chvíli váhal, přikývl. Zahřálo mě, že alespoň někdo věří pravdě. Nikdy si nebudu moct být na 100 % jistý, ale rozhodl jsem se Taehyungovi věřit. Vztah je přeci o důvěře.

"Byla jsem u toho, viděla jsem to na vlastní oči! Nechápu, jak to udělal," uslyšel jsem z pohovky, kde seděla prefektka mého ročníku, Jeongyeon, která mi už nějakou dobou taky leze na nervy.

"Určitě nás teď všechny zabije!"

"Snad ho Brumbál vyloučí, přeci-"

"Můžete přestat mlít hovna!" vykřikl jsem a vyskočil na nohy, když už jsem nezvládl poslouchat, co říkají. Vyšlo to ze mě samo, ani jsem to neplánoval. Celá společenská místnost rázem utichla. Jisoo mě zatáhla za ruku, abych si sedl, ale vysmekl jsem se jí.

"Už nemůžu dál poslouchat, jak věříte těm lžím. Co pak nechápete, že to Namjoon rozšířil, aby mu ublížil? Jste snad slepí, že nevidíte, jak se ten debil chová k ostatním? Ubližuje těm, co jdou proti němu. Chová se, jako by mu Bradavice patřili. Vy všichni ho posloucháte jako ovce. Doprdele, copak to nevidíte?!" krev mi v žilách pumpovala a cítil jsem, jak rychle mi bušilo srdce.

"Co tím chceš říct, Jungkooku?" zeptal se zamračeně Vernon, další student 7. ročníku. 

"Že Taehyung s tím nemá nic společného. Někdo se to na něj očividně snaží hodit," objasnil jsem. Většina studentů si mě kriticky prohlížela.

"A jak to víš? Proč bychom měli věřit zrovna tobě?" vyjela po mně Jeongyeon. Sklopil jsem pohled a jazykem jsem narazil do vnitřní strany pusy. Přemýšlel jsem, jak zformulovat slova tak, aby mi uvěřili, ale abych jim nemusel říct úplně všechno.

"Protože jsem se, narozdíl od vás, rozhodl Taehyunga poznat. Chtěl jsem vědět, kolik pravdy se vlastně šíří. A víte co? Všechno jsou to fámy a sprosté pomluvy. Ano, vídám se s Taehyungem a některými zmijozelskými. Trvalo to, než mi začal důvěřovat a sundal přede mnou svou chladnou masku, kterou nosí přesně kvůli lidem, jako jste vy!" začínal jsem být vyčerpaný. Byl jsem z toho všeho zoufalý a chtěl, aby to skončilo. Místnost byla stále v tichu. Už jsem nevěděl, co říct. 

"Poslouchejte mě. Jsme Havraspár, nejchytřejší kolej na škole, tak se podle toho chovejme. Zvažte to, co vám řekl Jungkook s tím, co tvrdí Namjoon. Je na vás, jak se rozhodnete, ale použijte hlavu a zamyslete se. Ať je pravda kdekoliv, nahánět Taehyunga po škole je špatné v obou případech! I já jsem nějaký ten čas strávila se zmijozelskými a s čistým svědomím mohu říct, že ne všichni jsou stejní. Vlastně se dost podobají nám, ač to asi neradi slyšíte. Nechte si to projít hlavou," dokončila svou řeč Jisoo a posadila se do křesla vedle mě. 

Studenti si začali povídat a prodiskutovávat své názory. Trochu mě to zahřálo u srdce, protože se opravdu nad tím snažili zamyslet. Třeba mi někteří uvěří. Ani nechci přemýšlet nad tím, jak to teď musí vypadat ve Zmijozelu. Moc doufám, že se Jennie a Primuska ujali situaci vysvětlit a že zmijozelští budou stejně vstřícní jako my. Bojím se ale, že to jsou jen plané naděje. Ta nevědomost mě užírá. Potřebuju vědět, jak na tom Tae je. Mám o něj takový strach! Chtěl bych ho obejmout a říct mu, že všechno bude dobrý. Co když ho ale opravdu vyloučí? Jaká je pak šance, že se někdy znovu uvidíme? Tyhle myšlenky mi navazují skličující pocit. Zavřel jsem oči a nechal pár neposedných slz sklouznout po mém líčku.

"Bude to dobrý, Kooku, cítím to," snažila se mě povzbudit Jisoo. Otřel jsem si tváře a pokusil se na ni usmát. V tu chvíli se mi opět rozmazávalo vidění kvůli slzám. Ucítil jsem něčí ruku na svém rameni a otočil se. Byl to Yoongi, který se na mě jemně usmál. To mě možná dojalo ještě víc. Sklopil jsem pohled a popotáhl. Yoongi si mě přitáhl do krátkého objetí, což už bylo z jeho strany neobvyklé. Moc jsem si toho vážil. Vzhlédl jsem ke stropu a několikrát rychle zamrkal, abych slzy zahnal. Je ještě příliš brzy na to plakat, ještě jsme neprohráli....

"Tak dobrá. Řekněme, že věřím Jungkookovi. Stále ale spoustu věcí nechápu," promluvil opět Vernon.

"Já mám taky pár otázek," ozvala se Seohyun, prefektka 5. ročníku.

"Já taky," začali se ozývat ostatní. V místnosti narůstal ruch, kdy se studenti navzájem pokoušeli najít odpovědi na jejich otázky a nesrovnalosti.

"Potichu! Hezky jeden po druhém. Jungkook vám všechny vaše otázky rád zodpoví, pokud na ně bude znát odpověď, že?" otočila se na mě s povzbuzujícím úsměvem Jisoo. Chápal jsem, kam tím míří. V křesle jsem se narovnal a přikývl. Jsem připraven jim vše vysvětlit, bez pár nepodstatných detailů. Jestli by mě teď viděl Tae, zuřil by vzteky. Chystám se bez jeho povolení vysvětlit a říct jeho minulost. Samozřejmě pouze tak, aby ji pochopili ostatní. Nechci a ani nemám v plánu jim sdělit vše. To náleží pouze jemu. Myslím si ale, že až zjistí, že jsem mu zařídil náklonost celé havraspárské koleje, vztek ho rychle přejde. Hlavně tedy Jennie...

... Tajemství Hada a Orla ...