Tajemství Hada a Orla (VKook - BTS; Hogwarts)

60. P-Please understand me. I-I would never h-hurt you on purpose 🟢

"5. ročník má ale astronomii," prohlásil jsem s povzdechem, načež se Jisoo ještě více usmála.

"Na zbytek týdne hlásí bouřky, proto profesorka Sinistrová zrušila všechny hodiny. Měly jsme štěstí, že ta včerejší ještě proběhla," dodala a zvedla se ze židle kráčejíc k oknu, snad jako by se chtěla přesvědčit, že se blíží bouřka. Venku ale již byla tma, takže bylo těžké říct, jestli se mračna blíží či ne.

"Sejdeme se v půl jedenácté ve společenské místnosti. Kdyby tam někdo byl, tak počkej venku, ano?" oznámila mi, když se rozešla ke dveřím.

"A nezapomeň si obléct něco teplého!" dodala ještě než se na mě usmála a opustila můj pokoj. Povzdechl jsem si a vrátil židli na své původní místo. Nevěděl jsem, co mám dělat. Na jednu stranu jsem chtěl Taeho uvěznit v objetí a omluvit se mu, na tu druhou se ho trochu bojím. Nepředpokládám, že bude zrovna v klidné náladě. 

***

"Co ti tak dlouho trvalo?" pokárala mě, když jsem vyšel ze dveří s klepadlem ve tvaru orla.

"Promiň. Omylem jsem probudil jedno z dvojčat," řekl jsem a kráčel vedle Jisoo. Málem jsem se podělal do kalhot, když na mě zničehonic Woozi promluvil. Naštěstí jsem se stihl vymluvit. Šli jsme vedle sebe mlčky poměrně rychlím tempem. Nejen že máme kvůli mně zpoždění, ale neradi bychom natrefili na paní Norissovou, školníkovu kočku. Čím blíže jsme ale byli astronomické věži, tím nejistější jsem začal být.

"Nebuď nervózní, všechno bude v pohodě," snažila se mě uklidnit, načež jsem se na ni pouze usmál snažíc se působit přesvědčivě. Popravdě jsem měl chuť se obrátit a zdrhnout. A tento pocit nabral na síle, když jsem zahlédl čtyři postavy v pláštích, které se dívali naším směrem. Oči zmijozelské princezny mě doslova propalovaly. Hlasitě jsem polkl a připravoval se na to nejhorší. Mají právo být naštvaní. Říkám si, jestli je horší Yoongi či tahle zmijozelská skupinka.

"To je dost že jdete," pronesla ledově Jennie s překříženýma rukama na hrudi.

"Vyskytly na malé komplikace," odpověděla jí stejným tónem Jisoo. Já jsem mezitím hleděl na dřevěné točité schody, které vedly na samý vrchol astronomické věže. Hádám, že už tam je.

"Než tě za ním pustím, Jungkookshii, dovol mi, abych ti něco řekla," její sladký hlásek mi naháněl husí kůži. Hlavně, když udělala pár kroků a stála kousek přede mnou. Věděl jsem, že to přijde.

"Ještě jednou mu ubliž a dám si tvoji hlavu na výstavku. Celý tenhle rok mu motáš hlavu, až nás to samotné překvapuje. Nikdy neměl tolik breakdownů jako teď kvůli tobě, tak až tam nahoru půjdeš, važ slova," odtáhla se a postavila se vedle své zmijozelské kamarádky. Jisoo ji zpražila pohledem a vypadalo to, že by po ní nejraději vyjela. Zasloužil jsem si to, měla pravdu. Věděl jsem, že mám na Taeho velký vliv, ale netušil jsem, že až takový. Je mi líto, že kvůli mně se trápí, ale zas si říkám, jestli by mu nebylo beze mě líp. Jenže to bych nezvládl pro změnu já. Už to nevydržím.

Jakmile na mě Primuska kývla hlavou, rozešel jsem se po schodech nahoru. Ještě jeden pohled jsem věnoval Jisoo, která tam s nimi zůstávala. Merlin jí žehnej! Šel jsem pomalu, a jakmile jsem se se objevil na vrcholku, srdce mi vynechalo úder. Stál tam opírajíc se lokty o zábradlí hledíc do tmy. Dnes nebyly vidět hvězdy, hádám, že opravdu bude každou chvílí pršet. Nevěděl jsem, co udělat. Chtěl jsem mu skočit okolo krku a utéct zároveň. Mé nohy jako by byly z kamene a hlasivky zapomněly, jak se mluví. Byl ještě krásnější, než naposledy.