Tajemství Hada a Orla (VKook - BTS; Hogwarts)

59. We're not the only ones who want the two to reconcile 🟢

"Já už nevím, co máme dělat!" zaúpěla Jennie schovávajíc si obličej do svých dlaní. Byla vyčerpaná. Několik nocí nespala a snažila se Taehyungovi pomoc. Je ale těžké pomoct někomu, kdo to již předem vzdal, kdo ani o pomoc nežádá.

"Nikam to nevede. Ať uděláme cokoliv, pošle nás do prdele," prohlásil blonďák, který byl spíše podrážděný z nynější situace. I on se snažil být nápomocný, ale vypadalo to, že o jeho pomoc stojí Taehyung ještě méně. 

"Není to naše chyba," snažila se mladší uklidnit Primuska, která po zádech hladila Jennie, aby jí dodala podporu. Byli už vyčerpaní. Chtěli, aby se vše vrátilo do starých kolejí.

"Tenhle rok je to ale prostě hrozné! Jo, minulý rok se párkrát uzavřel do sebe, ale ne každý třetí měsíc! Od té doby, co se začal vídat s tím havraspárcem, tak to jde s kopce," postěžoval si Hyunjin. Ostatní souhlasně přikývli.

"Co se s nimi vůbec stalo?" položil Minho otázku, která všechny zajímala. Jejich kamarád nebyl moc vstřícný a pouze jim řekl, že se s ním Jungkook již nechce vídat. Připadalo jim to zvláštní. Mohli jenom odhadovat, co se mezi nimi vlastně stalo. Kéž by věděli, že v podstatě nic. Všechno je to jedno velké nedorozumění, ale ani jedna strana není připravena udělat první krok. Kdyby oba věděli, jak zničeně se ten druhý cítí, možná by se jejich trápení ukončilo.

"Nerozumím tomu! Jungkook mi připadal jako dobrý člověk. Byl milý, hodný, oba vedle sebe zářili. Tak proč se mu najednou vyhýbá?" Jennie začínala být lehce podrážděná. Jungkooka si rychle oblíbila, najednou ji ale nepřijde tak dobrý. Ublížil Taehyungovi a oni ani neví proč. Má pocit, že opět selhala. Myslela si, že bude pro Taehyunga ideální, že mu pomůže, místo toho ho zranil. Možná kdyby mu zmijozelka nedovolila se natolik sblížit s jejím kamarádem, třeba by se nic nestalo.

"Když si to tak vezmete, snad pokaždé když byl Taehyung podrážděný či smutný, mohl za to ať už přímo či nepřímo Jungkook," vyslovil svou náhlou myšlenku Minho, která všechny zaujala. Byl to prostý fakt. Každý rok se na pár týdnů Taehyung vypařil, měl špatné období, ale nikdy to nezašlo až do takového extrému. Nikdy neskončil v nemocnici a neměl tolik jizev na svém těle, jako tento rok. Pro zmijozelskou skupinku je to těžké si přiznat.

"Ti dva se milují a ubližují zároveň," povzdechla si Jennie, zatímco se blonďák zakřenil, ale radši se nevyjadřoval. Nebylo tajemstvím, že se mu vztah těch dvou moc nezamlouval, stejně jako Primusce, která se doteď nijak zvlášť nevyjadřovala. Přesto měli každý svůj důvod, proč jim bylo toto spojení proti kůži. A ten Hyunjinův byl banálnější, protože se jednalo o koleje.

"Měli bychom tay dva nechat si to vyříkat," ujala se konečně slova nejstarší. Obsah její věty je ale překvapil. Irene se netajila tím, že není přehnaná fanynka stejnopohlavních vztahů. Ne že by jí vadili či k nim chovala nechuť, ale prostě ji to přišlo zvláštní. Přesto nic nenamítala a její chování k Taehyungovi se nijak nezměnilo. Celkově jí ale připadá vztah těch dvou opravdu divný, možná až trochu toxický. Ti dva jsou na sebe vázání až příliš.

"Noona, to je jaksi nemožné," pousmál se zoufale Minho, "Taehyung jen tak dobrovolně za ním nepůjde, to stejně i Jungkook."

"To je pravda," odvětila Primuska a opřela se o opěradlo židle, "ale můžeme jim tu práci ušetřit."

"Jak to myslíš?" ani jeden nechápal, co tím má jejich nejstarší kamarádka na mysli. Irene jen zakroutila hlavou. Myslela si, že by mohli být její přátelé trochu inteligentnější. 

"Stačí ty dva dostat k sobě, pak už si to vyřeší sami," narozdíl od nich měla jasný plán, který ale nebyl úplně perfektní. Je si moc dobře vědoma Taehyungova spontánního a unáhleného chování. Je možné, že jakmile by spatřil havraspárského chlapce, odešel by. Přesto si myslí, a věří v to, že se oba dokáží bavit na úrovni.

"Jak to chceš udělat? Taehyunga bychom možná někam dotáhli, násilím, ale s Jungkookem nemáme žádné spojení. I kdybychom mu poslali třeba vzkaz, pochybuji, že by přišel," vyjádřila svůj názor zmijozelská princezna, která to viděla dost skepticky, stejně jako i dva nejmladší.

"Už je to skoro hotové, nechte to na mně. Jen od vás potřebuji, abyste dostali Taehyunga zítra večer na astronomickou věž. Zkuste mu nějak opatrně dát vědět, kdo přijde, ale ať neuteče, ano?" řekla jim jasné pokyny, načež všichni přikývli. Irene se usmála a jelikož se blížilo k desáté hodině večerní, tak se zvedla ze své židle a sebrala učebnici astronomie,  která doteď ležela na stole.

"Irene, jak to chceš ale udělat?" zavolala na ni ještě jednou Jennie, které to prostě nesedělo.

"Nejsme jediní, kdo chce, aby se ti dva usmířili," řekla pouze a opustila společenskou místnost hadí koleje.

***

Na obloze se blyštily hvězdy. Měsíc nebyl k nalezení, protože byl zrovna nov. Na astronomické věži stálo pět studentů nejstaršího ročníku, kterým se závěrečné zkoušky OVCE blížili rychlostí kulového blesku. Každý z nich měl nemálo předmětů, ale dvě dívky se mohly pyšnit nejvíce zapsanými předměty na škole. Snad je množství učiva nezahltí. Přesto jim zkoušky v tuhle chvíli nedělaly největší starosti.

"Vše je domluveno," promluvila do ticha černovláska, když se od nich profesorka Sinistrová vzdálila.

"Takže zítra?" chtěla se ujistit havraspárská dívka.

"Ano. Myslím si, že nebude těžké ho sem dostat, jak se na první pohled zdá. Miluje to tady."

"Udělám vše, co bude v mých silách," ujistila hnědovláska Primusku, načež se obě dívky dál věnovaly svým dalekohledům. Dále už nepromluvili. Vše už je naplánováno, detaily doladěné, už nemají o čem mluvit. Na pozemcích byla černočerná tma a na obloze se třpytily miliony hvězd. 

Byla to překrásná noc.

... Tajemství Hada a Orla ...