Tajemství Hada a Orla (VKook - BTS; Hogwarts)

41. If I were you, I wouldn't deal with slytherins, they are unpredictable 🔵

"Profesor Kim si potřeboval něco zařídit, takže nám skončila hodina dřív. Co to mělo znamenat, Kooku?" zeptala se, načež jsem tázavě naklonil hlavu do strany. Co tím myslí?

"Civěl si do blba několik minut a nereagoval," vysvětlil mi Seungmin a zvláštně si mě prohlížel

"Vše v pohodě?" ujistila se starší. 

"Jo, jen jsem se zamyslel," ujistil jsem je a podrbal se na zátylku. Opravdu jsem byl mimo? Tak moc jsem přemýšlel nad Taehyungem, že jsem ztratil pojem o svém okolí. Poslouchal jsem ještě konverzaci svých přátel, ale moc se do ní nezapojoval. Několikrát mi ještě utekl pohled ke zmijozelskému stolu, snad jako kdybych doufal, že se tam zjeví. Snad je v pořádku. Neměl jsem ho tam nechávat

"Potřebuju si ještě něco zařídit, uvidíme se po tréninku," usmál jsem se na své přátele a zvedl se ze svého místa. Snažil jsem se ignorovat jejich zkoumavé pohledy a mířil k mohutným dveřím vedoucích z Velké síně. Tuší něco, vím to. Aby ne, když Jisoo mi dělala spojku s Taehyungem při minulých projektech. Nevím, co Primusce řekla, ale musela najít nějaký dobrý důvod. Opravdu je teď nebezpečná. Ale jak Seungmin získal nějaké to podezření, to opravdu netuším. Ano, dával jsem jim spoustu náznaků, že mi Taehyung nevadí, ale snad nikdy na mně nebylo poznat, že jsem do něj zamilovaný. Vždyť sám jsem si to uvědomil těsně před vánočními prázdninami a pak už byly pryč. Nebo moje tělo mluvilo dřív, než jsem si to stihl uvědomit mozek. Mohl něco poznat z mé řeči těla? Třeba-

"Pozor!" ozvalo se a rázem jsem ležel rozpláclý na zemi. Sykl jsem, protože jsem ucítil palčivou bolest ve svém pravém zápěstí. Když jsem se narovnal, strnul jsem, protože se kolem mě shromáždilo hned několik studentů a to ne leckteré koleje. Až teď jsem si všiml, koho jsem vlastně srazil k zemi.

"Jennie, nestalo se ti nic?" ptala se starostlivě dívka, kterou jsem znal jen od vidění, protože se mnou chodila do ročníku.

"Jsem v pořádku, Jessico. Nechte ho být," jakmile svůj rozkaz vyslovila, zmijozelští chlapci, kteří se nade mnou skláněli a bránili mi v tom, abych se postavil, se rozestoupili. Výrazně jsem polkl a postavil se na nohy.

"Ty musíš být Jungkook, že ano?" řekl zničehonic zmijozelská princezna a prohlédla si mě od hlavy až k patě. Bylo to docela nepříjemné, protože ji všichni přítomní následovali. Cítil jsem se, jako kdybych před nimi stál nahý.

"Jess, zaber naše obvyklá místa," usmála se a rukou mávla v prostoru chodby. Zmiňovaná dívka se lehce usmála, následně po mně hodila klasický zmijozelský pohled a se zástupem dalších kluků se vydala chodbou pryč. Přede mnou zůstala jen Jennie, vysoký blonďák a zmijozelský prefekt za 5. ročník. 'Přátelé Taehyunga' problesklo mi hlavou.

"Ještě jsme neměli tu čest tě poznat osobně," bylo pro mě překvapením, že se na mě usmívala. Nedokážu říct, jestli to byl či nebyl falešný úsměv, ale moc mě to v tuhle chvíli nezajímalo.

"Mě jistě znáš, jsem Kim Jennie. Tohle je Lee Minho, prefekt 5. ročníku, a vedle něj Hwang Hyunjin. Určitě ho znáš z-"

"Famfrpálu, ano vzpomínám si," bylo asi neslušné skákat do řeči, ale nevydržel jsem to.

"Ano, a ty jsi..." čekala, až větu dokončím.

"Jeon Jungkook," stiskl jsem její nabízenou ruku, která překvapivě nebyla vůbec chladná. Pravděpodobně to bude výsada jen toho jednoho zmijozela.

"Jsem ráda, že tě konečně poznávám, když z Taehyunga člověk nic nedostane," ušklíbla se směrem ke svým přátelům a znovu si mě prohlédla, tentokrát od paty až ke špičce hlavy. Hele, taky si jí neprohlížím už jenom z důvodu, že má opravdu krátkou sukni a nechci, aby se na mě ti dva vrhli! Stejně jsem si vzpomenul na to, že tohle je dívka, která je či byla Taehyungovi stejně blízko jako já. A teď myslím fyzicky, což mě zrovna šťastným nedělalo. Je opravdu krásná.