Tajemství Hada a Orla (VKook - BTS; Hogwarts)

23. It's not his name, just... don't call him like that 🟣

„Máte zas nějaký projekt? Tenhle rok jsou profesoři fakt nějací divní," konstatoval Yoongi. Prý minulý týden dostali nějakou dlouhodobou práci z Dějin. Vážně se profesoři pomátli. Už jenom čekám, až přijde Seungmin s tím, že mají taky nějaký projekt. Když je řeč o něm. Chudák Seungmin má ještě odpolední vyučování. Většina studentů do 5. ročníku má velice plný rozvrh. Mají okolo 10 předmětů. Vážně jich lituji. V Krásnohůlkách je to benevolentnější.

„Ano, Snape nás rozdělil do dvojic a zadal nám, abychom udělali mnoholičný lektvar. Byla jsem překvapená, že něco takového Brumbál povolil. Ve špatných rukách by to mohlo způsobit dost potíží. Hlavně je jeho příprava strašně těžká. Jsem ve skupině s Kim Jennie. Nechala mi na starost skoro celou přípravu. Nevím, jestli je jen líná, či opravdu netuší. Trochu jsem to ale očekávala od madam zmijozelské princezny," je těžké tvrdit, že je Mina plachým člověkem, když dokáže takhle spustit. Když se pro něco nadchne či naštve, dokáže mluvit opravdu rychle. Skoro jí není ani rozumět.

„Hlavně si nenech kydat hnůj na hlavu, Mino. A ty jsi s kým ve dvojici?" zeptala se Jisoo a přesunula svoji pozornost na mě.

„Zkus hádat," řekl jsem otráveně a automaticky se zamračil.

„Zase s Kruvalským Hadem?!" málem až vykřikl Yoongi. Lehce jsem do něho kopl. Nepotřebuji, aby se na mě dívali všichni ve společenské místnosti.

„Neříkej mu tak," požádal jsem ho, když jsem ho přelétl pohledem.

„A to jako proč?" zeptal se zaraženě. Pro jistotu se podíval na naše kamarádky, které ale vypadaly stejně zmateně jako on.

„Nelíbí se mi to," odpověděl jsem, aniž bych nějak hlouběji přemýšlel nad významem. Trochu jsem vykulil oči, když jsem si uvědomil, co jsem to z pusy vypustil.

„T-Teda chci říct, že... není to jeho jméno, prostě... ho tak nenazývejte," vykoktal jsem ze sebe a pohled zabodl do krbu. Neměl jsem odvahu se na své kamarády podívat. Seděli jsme v tichu, které přerušila až Jisoo svým odkašláním.

„A jak... se vám pracuje?" zeptala se.

„Nijak," odpověděl jsem stroze, což vyvolalo v mých přátelích více otázek než odpovědí.

„Jak jako: nijak?" promluvil Yoongi.

„Prostě nijak! Nepracujeme spolu," řekl jsem možná až moc prudce. Už mě ale vážně štve, že všichni si spokojeně projektují a já jsem na všechno sám.

„Jungkooku, jestli ti něco udělal či ti ublížil, musíš nám to říct. Kruv- teda... Taehyung není dobrý člověk," oznámil mi s varovným hlasem, ale zároveň se v jeho očích blyštila starost. Zamračil jsem se a uhnul pohledem opět do krbu. Ne, tak to není. Taehyung není zlý člověk, jen ostatní si to nedokážou přiznat. Strach bývá silnější než odvaha zjistit pravdu. Tak moc lituji svých slov. 

„Ne, to já jsem mu ublížil," řekl jsem polohlasně. Ostatní na mě nechápavě a trochu vyděšeně hleděli. Zhluboka jsem se nadechl, abych si utřídil myšlenky.

„Já... byl jsem naštvaný a řekl jsem mu nehezké věci. Vlastně jsem k tomu neměl ani pořádný důvod, ale tak moc mě naštvala ta jeho lhostejnost. Vymýšlel jsem si a úmyslně mu řekl něco, čeho teď lituji. Tak moc jsem toužil se mu omluvit, ale vyhýbá se mi. Já se mu ani nedivím," poslední větu jsem řekl výrazně tišeji. Očima jsem propaloval špičky svých chodidel, zatímco jsem si prsty pohrával s nejspodnějším knoflíkem mé košile. Kolem mě bylo ticho. Teprve zpracovávali, co jsem jim řekl.