Tajemství Hada a Orla (VKook - BTS; Hogwarts)

2. We all know you killed him 🟤

„N-Nezabil jsem ho... n-neublížil jsem mu... jemu n-ne... n-nechte mě být..." prosím, ale jedinou odpovědí mi byl smích. Cítil jsem, jak mi země mizí pod nohama. Padám a nemám se kde chytit. Slyším dokola ty stejné hlasy a obvinění. Chci pryč, ale nevím jak!

(Konec vzpomínky)

Vždy jsem se vymrštil do sedu a rychle dýchal. Byl jsem zpocený a srdce se mi málem vyrvalo z hrudi. Tahle noční můra je mojí nejčastější a vlastně to odráží moji minulost i přítomnost. Nikdo mi nevěří. Už jsem si na to zvykl a ani neočekávám pochopení. Občas se nutím vstát z postele, protože nechci slyšet kecy ostatních lidí.

Z Kruvalu mě vyhodili, ale stejně bych musel odejít, protože jsem neměl, kde bydlet. Měli jsme sídlo v jedné kouzelnické čtvrti v Soulu, ale občas se tam vyskytli i nějací mudlové. Matka mi zemřela, když mi bylo osm Umřela na dračí spalničky. Otce mi otrávili ve stejný rok, kdy mě vyhodili. Neměl jsem ho rád, vlastně jsem ho za otce vůbec nepovažoval. Byl hrubý a namyšlený. Rozhazoval peníze a znepřátelil si snad každého, s kým promluvil. Jediné světlo v mém životě byl můj malý bráška.

Byl o dva roky mladší než já. Jenže už tu taky není se mnou, a to mou chybou. Vrátil jsem se z prvního ročníku z Kruvalu a byl jsem velice nadaný student. Učil jsem se kouzla dopředu a nebylo nic, co by mě zastavilo. Bráška chtěl, abych mu ukázal nějaká kouzla. Měl je rád a do školy měl nastoupit až za rok. Byli jsme v lese na mém oblíbeném místě a já mu ukazoval, co jsem se naučil. Vyrušila nás skupinka mudlovských chlapců o pár let straších než já.

Viděli, co neměli a chtěli, ať jim to taky ukážu. Samozřejmě jsem odmítl, což je rozzuřilo. Čapli ho a vyhrožovali mi, že mu ublíží. Byl jsem naštvaný, ale zároveň jsem o něj měl strach. Nechtěl jsem, aby se mu něco stalo. Snažil jsem se jim nahnat strach, ale dostalo se mi jenom výsměchu. Křičel jsem na ně, že je proměním v žáby, ač jsem to ještě nikdy nezkoušel. Dělali si ze mě legraci a začali si mezi sebou mého brášku házet. Strkali do něj a neposlouchali mě. Můj pohár trpělivosti přetekl. Namířil jsem na ně hůlkou a vyslovil první kouzlo, co mě napadlo: Bombarda.

Země pod nimi explodovala a oni se rozlítli do všech stran. Zabil jsem je. Já jsem je zabil! To mi došlo, až když jsem viděl jejich nehybná těla. Zabil jsem si bratra! Zpanikařil jsem a začal utíkat co nejdál. Následně mě přepadl vztek a nechal jsem vznítit dřevěný přístřešek na něčí zahradě. Na místo činu jsem se vrátil až druhý den. Smířil jsem se s tím až příliš rychle. Brášku jsem pohřbil a těla těch mudlů nechal zmizet. Od té doby nenávidím mudly a všechno s nimi spojené. Kdyby nebylo jich, měl bych bratra! 

Od té doby to šlo se mnou z kopce. Začal jsem dělat problémy, jako bych jich už předtím nedělal dost. Jsem velice výbušné povahy. Byl jsem drzý a nedělalo mi problém napadnout jiné studenty nebo někoho z profesorského sboru. Chtěl jsem se zbavit toho stresu, který se na mě začal hromadit. Jednou to prasknout muselo. Ředitel se snažil najít jakoukoliv záminku, aby mě mohl vyhodit. Proto jsem byl obviněný z vraždy bez řádného vyšetřování.

Přestěhoval jsem se k příbuzným, ale ti věčně nebyli doma, takže jsem celé prázdniny trávil sám ve velkém sídle. Když jsem nastoupil do Bradavic, chtěl jsem začít s čistým štítem. Byl jsem zařazen do Zmijozelu a první měsíc se mi dařilo. Pak ale někdo zjistil moji minulost a rozkřikl ji po celé škole. Byl to jeden kluk z Nebelvíru, se kterým jsem si nesedl už první den. Všichni se mě začali bát a označovali mě za monstrum. I učitelský sbor se ode mě začal držet dál. Byl jsem zklamaný a velice mě to ranilo. Několik dní jsem nespal a ustavičně brečel. Chtěl jsem začít na novo. Z tohohle mě vyhrabala až Jennie.