Hvězdný vězeň [Countryhumans CZ]

~kapitola čtyřicátáosmá~

//Pohled Německa//

Odstrčil jsem Česko a povzdechl jsem si. V tu ránu jsem viděl slzičky co se utvořili v jeho očích.
"C-co?.. Co s-se děje?..."
Nechci ti ublížit... Ale nemůžu ti prostě lhát.. To nejde...
"Czechy.. Já.. Rusko potřebuji.."
"J-jak to myslíš?..."
"Jednoduše..-"
"J-jak? Ty-.. Ty máš rád.. J-jeho?!.."
Mlčel jsem. Jak ti to mám říct.. Vím, že ti ublížím.. Sám jsem nevěděl, koho si vybrat. Nejradši bych oba.. Každý je jiný.. Nakonec jsem se musel rozhodnout.

"Česko..." Chytil jsem ho za ramena. "Mám tě rád..."
"J-jen rád?.. T-to je vše...? Ty mě.. N-nemiluješ?.."
"Mám tě rád.. Jako.. Blízkého kamaráda..."

Jeho zorničky se v mžiku sekundy zmenšily na minimum. Z jeho očí se vyvalil proud slz, zakryl si obličej do dlaní a o tři kroky poodstoupil dozadu. Mlčel. Slzy mu tekly po dlaních a dopadly na zem. Začínal jsem litovat svého rozhodnutí.

Byl zlomený. Každý to na něm pozná. Klepal se a šlo vidět, jak se snažil udržet hysterický pláč. Asi tři minuty v kuse nepromluvil ani jedno jediné slovo. Udělal jsem krok k němu.
"Č-"
"JÁ TĚ MILOVAL, TY KURVO!.." Vrazil do mě a vyběhl pryč. Chtěl jsem ho zastavit, chytil jsem ho za ruku, vlepil mi facku, obrovskou silou mě praštil loktem do břicha a utekl. Se slzami z bolesti jsem sledoval, jak se ztratil za zatáčkou v patře.

//Pohled Česka//

Moje srdce jako by se roztříštilo na miliony kousíčků a veškeré naděje uhasly. Svírala mě neskutečná úzkost, špatně se mi dýchalo, můj pláč zesílil. Rychle jsem vrazil do dveří a vběhl s hysterií do kanceláře svého bratra. "S-SLOOOOOOVIIII!!!..." S pronikavým pláčem jsem vykřikl. Lámal se mi hlas. Rozběhl se ke mě.
"Proboha co se stalo?!!" Zatáhl mě k sobě a posadil mě na židli. Dobré dvě minuty jsem nevydal ani hlásku. Nebyl jsem toho ani schopen.

Pravděpodobně byl můj pláč až moc hlasitý. Do dveří vběhl vyděšený Polsko a za ním snad až průvod dalších, včetně Evropské Unie. Jakmile jsem ho spatřil, zmocnil se mě strach. Ztichl jsem.
"Co tady tak hystericky řveš, jako by tě na nože brali?!" Vešel dovnitř, všichni odstoupili a nechali ho projít. Klekl si předemě. Mlčel jsem.

Klečel předemnou, stále klidně zlaté oči. Bál jsem se cokoliv říct, akorát jsem popotáhl.
"Haló..Stále čekám na tvou odpověď."
"Ně-Něm-mecko-.." Zakoktal jsem.
"A co je s ním?" Otočil se ke dveřím, zda nestojí mezi ostatními. Nebyl tam. Naštěstí...
"P-prosím pane... Nechte mě b-být.."
"Neodstrkuj mě a řekni, co se stalo." Řekl už hrubším hlasem.
"Nechci před ostatními.."
"Fajn. Vztyk. Pojď se mnou." Ukázal ke dveřím, popošel k nim a čekal, až dojdu za ním.

Učinil jsem tak, došel jsem přikrčený k jeho boku. Třásl jsem se strachem, který ve mě panoval, především kvůli jeho očím, které se měnili chvílemi až na rudou. Dochází mu evidentně trpělivost...

Dovedl mě do své obrovské kanceláře a ukázal mi, ať si sednu na místo před jeho stolem a on sám si sedl za něj.
"Opakuji znovu. Co tak moc zásadního se stalo, že narušuješ pracovní dobu."
Chvíli jsem mlčel. "J-jen se mi vysmějete... J-jsem akorát hysterka... Nevím, jak vám to říct..."
"Naposledy po dobrém.. Moje trpělivost prchá, kamaráde."
"N-Německo mě-... Nechce..."
"Vy jste se rozešli?" Vypadal docela zaskočeně.
"Po-podváděl mě a n-nemiloval..."
"Potřebuješ psychologa, myslím, že by ti-"
"NE!.." Přerušil jsem ho. "Ne vše se vyřeší tímto způsobem! Takto to nefunguje!"
"Omlouvám se, tomuhle nerozumím. Nemám jak ti pomoct. Ale rozumím tvojí situaci." Jeho oči se ustálili na zlatou. Pohladil mě po rameni a mně projel mráz po zádech.

"Zítra si můžeš vzít volno.." Usmál se mile, se snahou mě uklidnit. Snažil se být pro jednou milý...
"D-děkuji vám, pane.." Popotahoval jsem sopel. Stále nevěřím tomu, co se stalo... Takovou dlouhou dobu jsem na něj čekal... Trpěl každým dnem... Skončil třikrát ve sporu s Ruskem.. A on? Ani se neomluví, odstrčí mě a mou omluvu, která byla zbytečná? Vždyť já ani neměl důvod se omlouvat, a přesto jsem to udělal!..
Moje oči se znovu rozslzely. V tu chvíli jsem při pohledu na EU spatřil něco, co ještě v životě ne... Jeho oči...

-Pokračování příště-