Hvězdný vězeň [Countryhumans CZ]

~kapitola třicátátřetí~

Doufal jsem ale marně. Držel mi tu ruku u zápěstí a začal vyhrnovat rukáv.
"P-pane prosím ne...-" Má slova nepomohla. Nemůžu se mu vzpírat, nesmím. Prostě jsem se nechal.

Rukáv odhrnul k loktu a prohlížel si mé hluboké rány, co jsem si udělal zrezlým hřebíkem. Nevypadal nějak rozhozeně.
"Za prvé, půjdeš na ošetřevnu, máš to zanícené. Za druhé, k psychologovi."
"P-psychologovi..? Proč...?..."
"Tohle se ti zdá normální?"
"A-ano zdá..."
"Není. Půjdeš při nejmenším k naší pracovní psycholožce."
"N-ne pane prosím..- Nemám na to..."
"Tak k někomu jinému? Koho snad navrhuješ?"
"P-počítá se Kanada jako psycholog?"
"On je- psychoterapeut. Bože. Pornohereckej psychoterapeut, zní to fakt úžasně. Ale budiž."
"N-nevidím zde důvod ho kvůli dvoum profesím soudit.."
"Já ho nesoudím. Já akorát posílám tebe na psychiatrii."

Vstávej." Podepřel mě. "Teď půjdeš do ošetřovny."
"Ale vždyť to nic není.."
"Ještě jednou to řekneš, tak si klidně zhebneš na infekci."

Vedl mě k výtahu, kde jsme vyjeli o dvě patra výš a šli směrem na konec chodby.

EU mě poslal dovnitř a odešel. Očisťovali mi rány, museli je ale otevřít, takže strhnout hojící se vrchní vrstvu. rvali do toho extrémně štípavou desinfekci a následně mi ruku zavázali. Bolelo to mnohem víc než předtím.

Vracel jsem se tedy k sobě do kanceláře, mám docela strach, že ten obvaz půjde i přes rukáv vidět.

Dodělal jsem ještě poslední kousky práce a šel se chystat domů. Naštěstí Slovensko už šel dávno domů, takže mě nepotkal a nevyptával se.

Zaznamenal jsem si odchod a vyšel z budovy. U stromu stál opřený Srbsko.
"S-Serbi.. Co tady děláš-..."
"Oh ahoj Česko! Nic extra, akorát se už delší dobu snažím dostat do Unie. Začíná mi to jako kandidátsiému státu klapat."
"Varuji tě, do tohohle pekla bych nelezl." Poplácal jsem ho po rameni.
"Jenže potřebuji novou práci.. Jinak, čekal jsem ještě na tebe." Zasmál se.
"Proč..? Co potřebuješ..?"
"Nezvedal jsi telefon, přemýšlel jsem, jestli by jsi nezašel se třeba projít.."
"Srbsko-... Vím moc dobře o co ti jde. Vždyť víš, že jsem s Německem."
"Notaaak alespoň na drink!" On ví zase naopak moc dobře, že mě s alkoholem v krvi snadno zmanipuluje.

"Nechci.."
"Bude sranda, věř mi!" Šťouchl do mě. "Prosímmm, Česko!"
Povzdechl jsem si. "Jdu na jeden, jeden jedinej drink."
Srbsko se usmál. "Jen pojď, bude to stát za to!"

______________________

Došli jsme k baru a posadili se. Všichni byli v normálním nebo fešným oblečení a já tady sedím v pracovním, je to opravdu divný.

Srbsko nám oboum objednal.
"Na zdraví."
"Na zdraví!" Měl mnohem lepší náladu, než já.

Napil jsem se, vůbec to nebylo špatné, ba naopak, přímo úžasná směs chutí, silné ale jemné zároveň, vynikající. Dopil jsem dřív než Srbsko a objednal si druhej. On se jen zasmál.
"Já říkal, že neodoláš."

Začínala mi stoupal hladina alkoholu, zdálo se mi, že i Srbsko se drží víc než já, vypil toho podstatně míň. Byl jsem omámenej už ani nevím z kolika alkoholu, a najednou se mi v tom přítmí zdál Srbsko úplně jiný. Tedy... Mohlo za to akorát to, že jsem byl totálně na mol. Stěžoval jsem si mu na vše co se stalo, i na totální hovadiny, a on se držel pořád v klidu, jakoby mě vysléchal, ale on mi akorát civěl na stehna, byl taky pěkně pod parou.

"J-jo a-... V- v tom světle vypadáš- docela sexy~" Bože, už se nekontroluji...
"A víš že ty taky?~ Podstatně víc?~" Chytil mě za ruku, zaplatil a táhl mě pryč z baru.
"Kam jdeme Serbi..-"
"Domů Czechy, domů~" Pousmál se. Nic jsem nedělal, v tu chvíli jsem za ním vlál jako bílý prapor. V pohodě jsem se nechal, měl jsem pravdu, že to vše s jedním drinkem dopadne mnohem, mnohem hůř.

Komácel jsem se za ním, vše bylo tak krásné, pro mě v tu chvíli především Srbsko. Nevím, co se to se mnou v tu chvíli dělo, ale... Už nikdy nepiju se Srbskem o samotě.

-Pokračování příště-