Hvězdný vězeň [Countryhumans CZ]

~kapitola čtyřicátátřetí~

//Tato kapitola je psaná z pohledu Německa//

Je to tady! Totálně vyřízení a natěšení čekáme na náš modrý autobus co nás vysvobodí z tohohle místa odkud není úniku a odveze zpět do našeho zaslíbeného kraje. Neříkám, že to tu bylo špatné, ale Evropská Unie je v některých ohledech prostě lepší. Hlavně tam mám vyšší postavení a proto se tam cítím líp.

Včera jsem se loučil s Ruskem. Loučil jsem se s ním.. trochu víc- Ale hej, bylo to naposledy, takže... 'Oslava', ne? Již brzké ráno se mnou byl a věnoval se mi, vstával kvůli mně opravdu brzy, pomohl mi se následně zbalit.. On se tak snaží, tohle jsem u něj neviděl už opravdu dlouho...

Ze snění a přemýšlení mě vytáhl Itálie.
"AUTOBUUUS!" Šťouchl mě a běžel jako první dovnitř. Jsi jak splašený vítr, co je s tebou?..
Francie šla za ním a já nastoupil jako poslední.

Posadil jsem se na sedadlo u okýnka a sledoval míjící se cestu. Asi tak po polovině začalo pršet a pršelo po zbytek celé cesty.

Dojeli jsme v pět odpoledne před budovu Evropské Unie, déšť neutichal. Itálie s Francií se vydali domů a já vběhl dovnitř hledat Česko. Byl jsem tak, tak moc šťastný, že ho uvidím! Vběhl jsem s úsměvem do jeho kanceláře, rozrazil dveře.
"TSCHE-"
Nebyl tam.. Zastavil se mi dech a úsměv upadl... Šel jsem za Slovenskem.. Zaklepal jsem, on otevřel. "AHOJ!" Objevil se mu na tváři úsměv. Spadl ale když viděl můj zklamaný výraz. "Co se stalo Němi?.."
"K-Kde je Czechy..?" Projel mi mráz po zádech. Měl jsem hrozný strach..
"...Už dlouhou dobu tu nebyl.. Asi bude doma.. Aaa-" Otočil se, šel ke stolu a z pod něj vyběhla Blondi.
"JAK JSI JI PROPAŠOVAL SEM?!" Usmál jsem se, moje fenka se ke mě rozběhla a skočila mi do náruče.
"Nebylo to zas tak složité. Všichni si na ni zvykli jako na asistentního psa, dokonce i EU!"
Usmál jsem se. "Takže ji sem můžu vodit?"
"Ano!"
"Awww.. Slovi děkuji.." objal jsem ho. "Teď ale potřebuji najít Česko.."
"Možná bude doma." Podal mi vodítko Blondi.
"Skočím se tam podívat.. Děkuji mnohokrát za vše!"
"Nemáš zač :3"

S Blondi jsem zamířil k sobě domů odnést kufry. Bylo úžasné po takové době vidět svůj dům, ale neměl jsem čas, hned co jsem odvedl Blondi a uklidil kufry, vyrazil jsem z domu za Českem.

Musím uznat, ten déšť mě fakt hodně štval. Zazvonil jsem, čekal, jestli někdo otevře. Neotevřel.
"CZECHYYY?"
Nic. Začal jsem se dost obávat.
"ČESKO!!" Tak na mě alespoň zavolej nazpět, ne?! Došla mi trpělivost, vyrazil jsem dveře. Přejel mi mráz po zádech, jakmile jsem vešel do obýváku a omylem rozdupl.. Injekci? Na co to má? Co to je?.. Nebyla tam jedna, váleli se též po jeho pokoji, ale on prostě nikde. Počkám na tě.. Musíš se vrátit... Začal jsem mu tam uklízet ten ohromný nepořádek doufajíc, že se mi vrátí živý a zdraví..

______________________

Uslyšel jsem z chodby kroky, okamžitě jsem vyběhl z gauče a běžel k němu. Byl to on, celý promáčený deštěm.
"ČESKO!" Hned jsem ho objal.. On na mně ale akorát bezvládně visel..
"Mgh.."
"KDE JSI BYL?!.. CO SE DĚJE?..."
"C-Co? Nebyl jsem- nikde-"
Vypadá jak.. Pod vlivem.. Něčeho, ale ne chlastu-.. Wait a minute- Vzpomněl jsem si na injekční stříkačky co se váleli po podlaze. Teď se s ním nemůžu hádat.. Tím to nevyřeším..
"Potřebuješ spánek.." Chytil jsem ho do náruče, tedy.. Kéž by se mi to povedlo. Vypáčil se ode mě a rozběhl se zase ke dveřím se slzami v očích. "NEEEE!" Co jsem udělal špatně?..

Rychle jsem ho chytil a zatáhl zpět.
"V tomhle stavu tě nenechám se rozhodovat sám za sebe.." Táhl jsem ho do ložnice. Vzpíral se, chtěl mi utéct. On nechce být se mnou... "Poslouchej." Položil jsem ho násilím do postele. "Dokud se nevzpamatuješ, nenechám tě se za sebe rozhodovat."
Vypadal v hrozném stavu. Jeho nával energie utichl, ležel a díval se do prázdna. Nechal jsem ho tak a šel opravit ty dveře.

Sotva jsem se vrátil, Česko nikde. "KDE ZASE JSI?!"
"Neeeřviiii..." Ozvalo se zpod postele.
"Česko kurva vylez.." Chytil jsem ho za ruku a vytáhl ven. "Za prvé.. Je pozdě, jdeme spát.. Oba. Za druhé.. Ta zem je studená.."
Položil jsem ho zpět, lehl si k němu a zakryl nás. Objal mě a během pár sekund usnul. Ještě chvíli jsem pro jistotu čekal, abych se ujistil, že už je v pořádku. Po nějaké chvíli jsem usnul taky.

-Pokračování příště-