Hvězdný vězeň [Countryhumans CZ]

~kapitola devátá~

Za nějakou tu chvíli se mi podařilo usnout, probudilo mě ale klepání na dveře. Prosím ať to je Kanada, prosím ať to je Kanada. Nebyl to on. "Bro kde jsi? To pořád chrníš?" Bouchal na dveře. Bože Amerika..Hlavně sem nechoď-..

Kanada přišel asi za ním, slyšel jsem Amerikův výkřik. "AHH TY IDIOTE! JAK SES TADY VZAL?! MUSÍŠ MĚ POŘÁD DĚSIT? VÍŠ JAK JSEM SE LEKL?!"
Kanada se smál. "Byl jsem vzhůru celou dobu, proč mě hledáš v pokoji?"

Víc jsem neslyšel, odešli, asi se šli nasnídat. V pokoji bylo okno, ale bylo příliš vysoko nad zemí, nedokázal bych ním utéct. Co mám dělat?

Po nějaké chvíli klaply dveře a za mnou do pokoje vešel Kanada.
"Je ti lépe Czechi?"
"Ano, už trochu je.."
"To je dobře.. Malá otázka.. Ten člověk je Německo, co?"
"A-ano-.."
"On je s Ruskem? To bude.. Hodně složitý.."
"J-jenže já si ani nejsem jistý jestli ho chci!.."
"..Cítíš lásku a toho se nezbavíš, pokud si někoho nenajdeš."
"Jenže já nikoho nechci! ...Chci jeho ale zároveň ho nechci.."
"To časem poznáš.. Jen tomu ten čas musíš dát.. Snaž se o něj, ale zatím jako dobrý přítel, zajímej se o něj, podporuj ho. Hlavně ne hned zhurta. Především dávej pozor na Rusko."
"Takže.. Se k němu chovat vlídně-.. A z pozvolna.."
"Ano, přesně tak."
"Ach...Děkuji ti Kanado, jsi jediný komu jsem se mohl svěřit." Usmál jsem se a objal ho. Objetí mi s radostí oplatil, jeho náruč byla tak uklidňující, tak příjemná..
"Děkuji.. Děkuji.." opakoval jsem.
"Nemáš zač. No.. Jak to vidíš s prací? Je ti lépe? Je teprve osm, to by jsi stihl."
"Asi půjdu, nechci mít ještě větší problém.."

__________________________

Seděl jsem v kanceláři a dodělával zbytky práce, Kanada měl pravdu, skoro nikdo tady dnes není, ani Slovensko. Už mi zbývalo jen pár podpisů a smlouv a to co mi odnesl Německo. Jak je na tom?

Šel jsem na chodbu, ke kanceláři Německa, bylo pět odpoledne, určitě tu musí být. Zaklepal jsem, nikdo se neozval. Mám vejít?.. Zaklepal jsem znovu. Ozval se hrubý a hluboký hlas.
"Teď ne!"
Nastalo opět ticho. Kdo tam je? To je Rusko? Proč zní tak naštvaně?..
Chvíli jsem stál u dveří, jenže nemluvili, v tom jsem uslyšel kroky co šli ke dveřím, rychle jsem zaplul za roh.
Ano, byl to Rusko, ostražitě se ohlédl, zda tady někdo je, pak zavřel a zamčel dveře. Myslel jsem si, že se bude dít něco- jiného, ale uslyšel jsem řev, vrátil jsem se ke dveřím a odposlouchával.

"Dělej. Kde jsi byl v téhle košili."
"Ta je pracovní, nikde jsem v ní-"
Přitáhl si ho k sobě, díval se mu do očí, chytil ho pod krkem za košili. "TÁHNE Z NÍ VOŇAVKA KTERÁ NENÍ TVOJE!"
"Rusko uklidni se, s nikým jsem nebyl, jen se ti to zdá-.."
"A LHÁT MI BUDEŠ?!"

Ozvala se obří rána. On.. On ho bouchl?... Byla to facka?..

Řvali po sobě. Německo měl rozklepaný nervózní hlas, Rusko spíš opravdu hodně naštvaný.

"KDO TO BYL?! S KÝM JSI BYL?!!"
"S n-nikým jsem nebyl!.."
"KAŽDÝ TVÝ SLOVO JE JAKO BODNUTÍ DO SRDCE! LŽEŠ MI, PODVÁDÍŠ MĚ!.."
"....."

"...Přišel jsem na POKLIDNOU návštěvu za tebou do práce, dopadlo to takhle?.. Proč mi neřekneš, kdo to je?!.."
"...Zabil by jsi ho."
"Ach taaak, takže ty už mi tolik nevěříš?.. Víš jak to bolí?.. Podvedl jsem tě snad někdy?.. Víš jaké to je?!.."

Rusko brečel. Seriózně, nikdy jsem ho neslyšel být tak na dně. Byl zklamaný, naštvaný, a- smutný.. Měl jsem čím dál větší výčitky svědomí.
Kroky se vraceli, chtěl jsem utéct, ale tentokrát jsem to nestihl, z kanceláře vylezl Rusko, oproti mě jako mrakodrap.

"Co tady děláš?! Ty jsi tady byl celou dobu?!"
"J-jen jdu okolo-.." Otočil jsem se, ale on mě chytil za kapuci a zatáhl zpět.
"Ukaž krk."
"C-cože?!"
"UKAŽ KRK! VÍM ŽE KDYBY JSI S NÍM BYL TAK BY SI TĚ OZNAČIL!"
"S k-kým?"
"NEHRAJ SI PŘEDEMNOU NA IDIOTA!"

Ze dveří vystoupil Německo. Všiml si mě a dost zneklidněl.
"R-Rusko proboha pusť ho chudáka- Jen šel okolo.. Nepleť do toho náhodné lidi..."
"Kdo to vůbec je?!"
"...Nevím, je tady novej. Jen pár týdnů."

Německo předstíral, že mě nezná. Chlape, tím mi fakt nepomůžeš.

"Tak se ukaž!" Chytil mě pod bradou a odrhnul mi mikinu z krku.
"AHA?! AHA?! A TOHLE JE CO?!" Otočil se naštvaně na Německo.
"A? Vždyť ho ani neznám, to může mít od kohokoliv jiného-"
"Ale to není jediný důkaz který budu mít!"

Chytil mě pod krkem, flákl se mnou o zeď. Začal mi- čuchat k mikině-? Wtf?..

"STEJNÁ VOŇAVKA! STEJNÁ VŮNĚ, STEJNEJ ZÁPACH TY HAJZLE!" Kopl mě silně do břicha. Skácel jsem se k zemi plný bolesti, začal jsem kašlat krev.

-Pokračování příště-