Hvězdný vězeň [Countryhumans CZ]

~kapitola osmá~

"Víš.. Měl jsem- menší incident.. Který se nedá vrátit zpět."
Díval se na mě a čekal, protože jsem se pořád zasekával a klepal se mi hlas.
"..Ten někdo.. S kým se to stalo a ty doufám chápeš co.. Někoho má. A-ale já- už své city nedokážu vzít zpět. Co mám dělat?.. Cítím hroznou bezmoc.. Já-.. Ho miluji-.."
"Ach Česko, jak ses do téhle situace dostal?.. Každopádně nebylo by dobré snažit se zničit jejich vztah. Za žádnou cenu to nedělej. Buď musíš čekat, nebo to vzdát, jiná možnost není. Trpělivost přináší růže. V jakém stavu je pouto mezi nimi?"
"Říkal že-.. Se poslední dobou hádají, asi tím chtěl říct že prostě nemá to co by chtěl-.. Přišel ale kvůli němu-.. pozdě do práce. S kousancemi na krku.."
"Takže hádky? Jak moc?"

Nervózně jsem polkl. "Ne jen to, podle toho jak jsem dnes viděl je důvěra na hraně.. Jeho partner si ho střeží na každým kroku, nemůžu teď s ním ani promluvit.. Žárlí už jen když s kýmkoliv promluví."
Evidentně mu podle mých slov došlo, že mluvím o Německu a Rusku. Snažil se ale mluvit klidně, že nic neví.
"Jestli jejich vztah nestojí na důvěře, tak mi můžeš věřit že dlouho nevydrží. Akorát bych si dával pozor aby si nevšiml i jeho- partner- toho co máš na krku ty." Sáhl mi na krku na ten flek co mi tam po Německu zbyl, zakryl jsem si krk mikinou víc.

"...Takže.. Víceméně buď nějaký ten čas počkej pokud k němu opravdu něco cítíš, nebo najdi někoho, kdo nebude podvádět, protože pokud podvedl jeho, je dost možné, že to bude dělat i tobě."
"A-ale to-.. To dělá přece jen protože nemá vztah který chce.. Kdybych mu dopřál lepší... Podvedl by.. I mě..?..."
"Hele Česko.. Studuji psychologii už pěkně dlouhou dobu a tohle jsem řešil nejednou. Za každou cenu se do nich ale teď nemíchej, protože by to opravdu nedopadlo dobře, a taky je zlé snažit se někomu rozvrátit vztah."
"Mhmm.."

"Neboj se, nějak to dopadne. Kdykoliv by se něco dělo, ozvi se, dobře? Zajímá mě jak to skončí." Pousmál se, poplácal mě po rameni a šel zpátky dovnitř, já tedy za ním.

Sedl jsem si zpět na místo, tedy alespoň jsem chtěl, tentokrát mě pro změnu vytáhl Kanada.
"Ale notaaak, nebuď takový introvert, pojď mezi nás!"
"Ale já nechci.." Vadí mi jak se Srbsko snaží a ještě k tomu je nalitej..
"Notaaak, Czechyy!"
"Mhm.."

Šel jsem tedy mezi ně, nějak jsem se snažil zapojovat do debaty, moc mi to ale nešlo. Kazachstán objednal další rundu pití, tentokrát jsem si dal též. Čím více jsme toho vypili, tím více jsem namluvil. Pamatuji si, že už mi ani Srbsko nevadil, v tu chvíli mi připadal naprosto v pohodě. Asi to bylo tím že jsem byl pod vlivem, ale zbytek večera jsem si užil. Poslední vzpomínka kterou z toho večera mám, byl Kanada, co mě táhl pryč, asi jsem se až moc rozmluvil se Srbskem.
"Kurva Česko pojď pryč, tohle by nemělo dobrý konec."
"A-ale Cannie! *škyt* u-uvolni se ta-taky~!"
"Česko přestaň, dělám to pro tvoje dobro, podle tvých slov předtím by jsi fakt nerad skončil někde jinde."

___________________________

Ráno jsem se probudil v domě, kde jsem jaktěživ nebyl, ležel jsem na gauči a kocovina opět udeřila. Hlava mě třeštila, tikání hodin byli jako rány do plechu, slunce z okna jako prudké světlo baterky. Vzal jsem polštář na kterém jsem ležel a 'zakryl' si jím hlavu. "Mhhh-.."

Uslyšel jsem kroky které byli tak moc hlasité, jako rány do země. Došli až ke mě a ten člověk si přisedl vedle mě. Odkryl jsem se, byl to Kanada.
"Co tady dělám-..?"
"Kdybych tě včera neodtáhl, tak by jsi skončil se Srbskem v posteli. Neměl jsem kam tě odvést a Slovensko už toho v sobě měl taky hodně."
"Ugh.. Třeští mě hlava..Už nikdy nebudu pít-.."
Kanada se zasmál. "A to víš, že toto je jedna z nejčastějších lží?"
"Ale já bych dokázal nepít-"
"Ne-.. Tady, napij se vody, trochu ti to pomůže. Musíš to vyležet, ale radši by jsi měl jít do mého pokoje, jinak tě najde Amerika. Vyspi se a pak si ještě promluvíme o tvé- 'tajné' lásce." Zasmál se a vedl mě pryč, hrozně mi to připomínalo tu chvíli s Německem, ale Kanada by tohle náhodnému člověku bez souhlasu neudělal- neříkám že je nevinňátko, ale jak už jsem říkal, věřím mu.

Odvedl mě do takového menšího pokoje a položil do postele.
"A-ale já musím do práce-.."
"Myslím, že dnes tam nedojde vůbec nikdo, i EU byl zřízenej. Museli počítat s tím, že když uprostřed týdne udělají toto, nikdo nedojde. Jen si odpočiň, neřeš to."

Ještě že mi Německo pomohl, jinak bych nestíhal to co mám zadaný- NE UŽ ZASE NA NĚJ MYSLÍM!!..

Kanada mě tam nechal a odešel, zhasl světlo a zavřel dveře. Já jen pevně doufal, že mě nenajde jeho bratr.

-Pokračování příště-