Hvězdný vězeň [Countryhumans CZ]

~kapitola třicátáosmá~

Byl tedy pátek a před námi bylo opět shrnutí celého týdne, tentokrát i s nováčky. Srbsko tentokrát seděl vedle mě, protože jsem mu celou tu dobu pomáhal, prostě jsem musel.
"Serbi běž si nabrat a seřadit svoje papíry, ať to můžeme v klidu odevzdat. Máš vše hotové?"
"Samozřejmě."

Nesl jsem za něj zodpovědnost, musím proto dohlížet na to, co dělá, co dokončil a co teprve začal.

Došli jsme do místnosti jako jedni z posledních, naštěstí EU tady ještě nebyl. Srbsko so tentokrát tedy sedl vedle mě. Už mi to bylo jedno, za ten týden jsem si zvykl.

Byl tam mírný rozruch, všichni se bavili, jen já se Srbskem jsme tam byli jako dva sloupy. Dokud se nezačali otvírat dveře a vešel Evropská Unie. V tu ránu stichli absolutně všichni.

Vše proběhlo v pořádku, poděkoval 'nováčkům', nám sebral hotovou práci a směna končila o něco dřív, konkrétně ve čtyři. Všechna práce byla dokončená, měli jsme volno, než nás pošle domů.

Všichni víme, že před jinými státy se chová jinak, aby je dostal na svou stranu, ale na tom nezáleží. Nechal nám volný prostor. Polsko svolal všechny Slovany na pokec k sobě do kanclu. Šli jsme tedy s ním já i Srbsko, protože co by jsme tu hodinu volného času dělali?

Seděli jsme tam na židlích v kruhu, já, Polsko, Slovensko, následně Srbsko, Bulharsko, Slovinsko, Chorvatsko, i Makedonie. V podstatě nám chyběli jen Rusko s Ukrajinou a Běloruskem.

Řešili jsme úplný hovadiny, bavili se o hloupostech a plánech, jak dostat ostatní k nám do Unie. Samozřejmě že srandy, protože tento plán je absolutně nereálný.

"Potřebujeme strategii. Německo chodí s Ruskem? Promluvíme Německo, aby ho přesvědčil!" Řekl Bulharsko. Radši budu držet hubu.

Nechtěl jsem na to upozorňovat, ale Slovensko se postavil, chytil mě za ruku a vítězoslavně ji pozvedl do vzduchu.
"Německo už není s Ruskem! Czechy si vydobil jeho srdce~"
"Awwww!" Ozvali se jednohlasně Maky se Slovinskem.
"No Česko? Ses nám nepochlubil ty draku :D" Poplácal mě po rameni Polsko a zasmál se. Dočkal jsem se ještě potlesku od všech.
"To se jen tak někomu nepodaří získat jeden ze států co je takto vysoko na svou stranu! Gratuluji, Czechy!" Pousmál se Chorvatsko.
"H-heh.. V-Vždyť stejně odjel pracovat pro UN.."
"Ale vrátí se! Téže gratuluji, chlape!" Zasmál se Polsko.

Jediný, kdo za celou tu dobu neřekl ani slovo, byl Srbsko. Byl asi uražený nebo žárlil, kdo ví. Každopádně, s hodně velkou pravděpodobností se do EU podle mě jednoho dne dostane, sice asi ne hned teď, ale po čase by to možná vyšlo.

Přišel EU a poslal nás, ať opustíme pracoviště. Všichni společně jsme šli ven, chystal jsem se domů, Polsko mě zastavil.
"Ty s námi nejdeš?"
"Kam-?"
"Do hospody :D"
"Jde Srbsko?"
"Ano."
"Nikdy víc- nejdu-"
"Czechyy! Pojď!"
"Já nechci jít s ním!" Otočil jsem se na Srbsko.
Ten se ozval též. "Nedělej scény, bylo to jednou. Proč bych to dělal znovu?"
"PROČ BYS TO DĚLAL JEDNOU?! CO Z TOHO MÁŠ?!!" Zařval jsem, došla mi trpělivost. "VYUŽIL JSI MĚ A POMOHL JSI RUSKU MĚ UNÉST!"
Všichni ztischli a upřeli zraky na nás dva.
"Česko-" v tu chvíli mi došlo, že jsem to prokecl..
"...Tebe unesli-? Rusko se Srbskem?" Přišel ke mě Slovi a stoupl si mezi mě a něj.
"N-ne, j-jen Rusko, Srbsko akorát-.."
"Co se sakra dělo?" Díval se na mě zmatený Bulharsko.

Co jsem to kurva udělal..

"Proč jsi mi to neřekl..?" Díval se na mě ustaraně Slovensko.
"Hej! Nic tak hroznýho jsem neudělal, pak jsem mu pomohl utéct!" Snažil se Srbsko ubránit.
"TO, ŽE JSI MĚ NECHAL OPÍT A POTOM OJEL TI PŘIJDE V POHODĚ?!"
"ALE TY JSI CHTĚL!"

Chorvatsko se Slovenskem nás od sebe odtáhli.
"Česko, půjdeš s námi, neměj strach, nic takového se nestane!"
"Ugh.. Fajn.."

-Pokračování příště-