Hvězdný vězeň [Countryhumans CZ]

~kapitola třicátášestá~

"To bych se spíš měl ptát já tebe." Zazvonil Kanada, pootevřel jsem mu maličko dveře.
"A-Ahoj Cannie..."
"Česko, můžu dál? Samozřejmě sám?" Držel ruku před Srbskem, který se ho snažil odstrčit a dostat se ke mně.
"HEJ!!"
"Pojď.." Rychle jsem ho zatáhl dovnitř za ruku (i don't give a fuck) a zamkl jsem. Dovedl jsem ho do obýváku a zavřel dveře do chodby, míň ho pak uslyšíme.

"Proč mě tedy potřebuješ, Czechy? Proč je tam on a snaží se tě dostat ven?"
"Víš, od té doby, co jsem u tebe byl se stalo hodně věcí.."
"Ano? Vyprávěj."
"Rusko... To zjistil. Zmlátil mě a já skončil v kómatu. Pak, když jsem se vzbudil v nemocnici, přišel za mnou Německo...Řekl jsem mu, co k němu cítím.. A on mě.. Ve zkratce, pak odjel, na dva měsíce pryč a-.... Rusko využil Srbsko a unesl mě, společně se Srbskem jsme utekli, a on..- My jsme včera..-"
"Počkat počkat počkaaat... Takže teď jsi s Německem, ale on není doma, unesli tě a zdrhl jsi, co udělal Srbsko?"
"Nabídl mi drink.. Pak druhý, třetí,..."
"A? A ty ses nechal odvést-"
"Ano. Podvedl jsem Německo." Opřel jsem si hlavu do dlaní ze zoufalství.

"To není podvádění, když jsi nechtěl, ne?"
"Nechtěl.."
"A proč se sem teď snaží dobít, když to nemá smysl?"
"Já nevím.. Poslal jsem ho do prdele... On odmítá odejít..."
"...Co vlastně celkově ode mě potřebuješ?"
"Zbavit stresu.. Protože myslím, že Německo podvádí důmyslně mě.. Měl jsi pravdu.."
"Česko, potřebuješ si odpočinout od lidí, někde, kde budeš v klidu."
"Kde mám najít klid?.."
"Někde, s někým nebo v něčem, co tě uklidňuje."
"Neznám nic takového."
"Jsem si jistý, že znáš." Poplácal mě po rameni.

"Tím bych si tak jistý nebyl.. Německo se vrací za tři týdny, do té doby to neunesu.."
"Ale uneseš. Je hodně metod jak zůstat klidný, jen se teď potřebuješ zbavit především Srbska."
"Já vím.."

"Vůbec, jak jsi zjistil že tě podvádí?"
"Nezjistil.. Myslím si to.." Slyšel ho zadýchaného v nevhodný moment...
"Neboj se, neudělal by to přeci když je pryč.." Pohladil mě po zádech. Trochu mě tím vyděsil.
"I kdyby ne, nemění to situaci, budu si to se Srbskem vyčítat ještě víc.."
"Česko, říkám že potřebuješ klid. I od práce."
"Nemůžu nechodit do práce!.. Unie mi to nepovolí!"
"Ti klidně můžu předepsat papíry."
"N-ne.. Nejde to.. Nejde.."

Překřížil si nohu přes nohu.
"Věř mi, já vím co říkám.."
"Cannie- děkuji ale tohle opravdu nejde, spíš mi řekni, co mám dělat s ním.." Ukázal jsem na dveře.
"Postarám se o to. Neboj. Nestresuj se. Jsem rád že jsi se svěřil, jediné co ti doporučuji, je klid, doku si nebudeš moct promluvit s Německem."
"Děkuji ti..."
"Už budu muset- mám na dnešek plány." Usmál se, vstal, doprovodil jsem ho ke dveřím, kde na zemi seděl Srbsko.

"Česko proč mě nenecháš si s tebou alespoň promlu-" než to stihl doříct, Kanada ho zase odtlačil pryč. "Srbsko. Nech ho na pokoji."
"Co je ti do toho?!"
"On není ve stavu, kdy s tebou může mluvit."
"On je těhotnej?" Ti jebe?
"Ty vole- co sis fetl-" opíral jsem se o rám dveří.
"V jakým teda stavu? Co to meleš?"
"Má problémy a tobě je do toho hovno.." Kanada ho odstrčil zase o krok pryč. Snažil se ho donutit to vzdát a odejít.

Kanada ho po chvíli přesvědčil a odešli oba. Zaplul jsem zase do svého pokoje. Mám mít klid od lidí... A najít něco, co mě uklidňuje.. Medicínu? Prášky? Co by dělal někdo jiný na sklidnění? Hudba, cvičení, pozitivita, příroda.. Nebo taky... Alkohol a drogy? Zajímá myšlenka. Nikdy jsem drogy nezkusil. Srbsko by mi moh- ne.. S ním ani slovo.. Ani slovo.. A vůbec, proč drogy? To mi nestačí chlast? Udržím se s pivem v klidu domova a prostě nedojde do práce, za to mě nemůžou vyhodit.... Ne?

-Pokračování příště-