Hvězdný vězeň [Countryhumans CZ]

~kapitola dvacátáčtvrtá~

Dveře se otevřely a ze dveří přišel Evropská unie. Opřel se o stůl, chtěl pozdravit, v tom se jeho pohled zastavil na mě. Chladným tónem hlasu se otázal.
"Kde máš uniformu."
"Nikde."
"Nezdvořáku ubohý, v tomhle se tahat do práce?!"
"Pane, pane- uklidnite se-" Vstal Polsko a skočil do debaty.
"DRŽ HUBU."
Polsko zase zasedl rozklepaný na místo. Maďarsko se k němu nahl? Buď se mi to zdá, nebo ho pod stolem- chytil za ruku? Polsko byl hned klidnější a oba se červenali a dívali do země. Tohle mě udivuje, ale vůbec nepřekvapuje.

EU se na mě stále upřeně díval.
"Ty Česko, jdeš se mnou." Chytil mě za rameno a zatáhl na chodbu, vytáhl z kapsy modrou pásku se znakem EU a téměř mi s ní zaškrtil ruku.
"AUU?!"
"KDYŽ NE UNIFORMU, TAK TOHLE!"
"A-ALE TO BOL-"
"NE! MĚL SIS VZÍT UNIFORMU!" Odfrkl a zase mě stáhl do místnosti a poslal na místo. Neskutečně to škrtilo, snažil jsem se to servat, nešlo to. Slovensko se na mě nervózně podíval když viděl, jak si agresivně snažím strhnout tu debilní pásku. Ne, fakt nešla dolů. EU vypadal čím dál naštvanější když viděl, jak se to zuby, nehty, snažím urvat.

"TAKŽE ČESKO SE UKLIDNÍ, A MY MŮŽEME KONEČNĚ ZAČÍT?!"
"Ano pane." Všichni se jednohlasně ozvali, jen já pokračoval ve snaze dostat to pryč. Po chvíli už jsem to jednoduše vzdal, nemělo to cenu. Na tohle bych potřeboval spíš nůž.

Jakmile jsem přestal, pokračovala normální schůze, nic extra, až na chvíli, kdy...
"Polsko?!"
"A-ano pane?"
"Můžeš mi vysvětlit... Kde máš tu ruku?._." Neříkej mi, že mu ho-... Měl jsem hroznou chuť se smát.

Polsko ruku vrátil k sobě.
"Nikde pa-pane."

"P-pane já-" Zapojil se Maďarsko.
"Hm?"
"Potřebuji si odskočit-"
Polsko zrudl a šťouchl do něj, něco zabrblal a on mu šeptem zase odpověděl.
"Ty js-.. Můžete mi vysvětlit, proč zrovna- proč jste zrovna tady a teď-..." Řekl vydurděný EU.
"Prosím potřeboval bych si odskočit (;´༎ຶٹ༎ຶ')"
EU si povzdechl. "Fajn, běž."
Už jsem jen slyšel jak si pod stolem zapínal kalhoty a pak zády otočený k nám odešel. Bože Maďarsko. Ty jeden homofobickej homouši.

Všichni mlčeli a dívali se z očí do očí, čekali jsme na Maďarsko. Ten přišel po pěkně dlouhé době, už mnohem uvolněnější. Ach bože ;-;

Sedl si zase na své místo vedle Polska, ale EU ho zastavil.
"Sem půjdeš." Ukázal na místo vedle mě. Neee prosím ne-...
"A-ano p-pane-..." Zvedl se a šel si sem sednout.

Polsko se po něm pořád díval, Maďarsko zase po něm. Mě se akorát hnusilo sedět vedle něj, ne jen kvůli tomuhle, ale taky protože mě minule nepomohl a chladnokrevně se mi ještě zasmál.

Když byla debata konečně u konce, EU přednesl ještě pár slov pro Maďarsko s Polskem.
"Žádné vztahy na pracovišti, doma si dělejte co chcete, ale tady za žádnou cenu, nic."
"Hm?..."
"Především na záchody společně ne." Zasmál se Slovensko.
"To taky ne. Nikdy. Nechte si to na doma." Zase řekl EU.
Polsko se jen naklonil k Maďarsku a potichu zašeptal, slyšel jsem něco jako- "sejdeme se v kanceláři~" ale možná se mi to zdálo. Tedy... Asi ne když se Maďarsko přesně v tu chvíli zčervenal jak rajče.

EU nás pustil a mě zase přihodil práci navíc. Díky, díky moc.

Když jsem došel k sobě, první o co jsem se snažil bylo nůžkami roztrhnout tu pásku. Ne, ani nepovolila, ani roztříhnout ji nešlo. To to budu mít do konce života? Pak mě jako pohřbí i s tou páskou? Děkuji mockrát, Evropská Unie.

Začal jsem pracovat, však mé myšlenky byli zase pryč. Dostal jsem nápad, zvedl jsem se a odplížil se do kanceláře Německa. Měl odemčeno! Vešel jsem dovnitř, začal hledat něco, co by mi ho připomínalo. Nějaké oblečení? Parfém? Cokoliv?

Našel jsem ale v šuplíku jeho malou zarámovanou fotku. Nevím, na co to tam měl, ale vím jedno. Tohle beru domů :D

S fotkou jsem se vracel zpět, z kanceláře Polska jsem slyšel přesně to co jsem nechtěl a radši pokračoval v cestě.

Sedl jsem si na své místo a fotku položil na stůl. Tak moc mu to na té fotce sluší... Měl jsem úplně zblblou hlavu, hrozně mi chybí. Rozplýval jsem se nad tou fotkou, položil jsem si ji na stůl a pokračoval v práci dál. Tenhle měsíc bez něj bude ještě hodně dlouhý... Hodně.

-Pokračování příště-