SOUZNĚNÍ

SOUZNĚNÍ Část 33

„Ra...,Ramone..., co..., co chceš udělat?!" Vykoktala jsem. Ležela jsem přivázána na posteli, neschopna pohybu. Ruce i nohy jsem měla připoutány. Každou končetinu, k jedné noze postele. Stál nade mnou a nepokrytě si mne prohlížel. Připadala jsem si strašně ponížená, ale zároveň, strašně vzrušená.

 „Pusť mě! Pusť mě, sakra!" Zazmítala jsem se. 

 „Ani mě nenapadne, miláčku!" Zavřela jsem oči, abych se na něj nemusela dívat. Vzrušovalo mne ještě více, když jsem viděla, jak se na mě dívá. Najednou jsem ucítila, jak se postel vedle mne prohnula. 

 „Mám jiné metody, lásko. Jiné." Zašeptal, když jsem se na něj podívala. 

 „Mohl bych ti dát na zadek. A mohl bych tě jakkoli jinak..., přinutit k tomu, aby jsi mne poslouchala. Ale..."Po jeho tváři se rozlil nebezpečný úsměv .

 „Ale tohle, tohle bude o hodně krutější trest. O hodně, miláčku." Vydechl a prstem přejel po mé tváři. Začala jsem se třást. Bože! Bože..., co chce dělat? 

 Hlasitě jsem polkla, když jeho prsty začaly přejíždět po mém těle. Srdce mi začalo nebezpečně bušit, když se jeho dlaně, dotkly mích prsou. Jemně zakroužil prsty po mích bradavkách a pak se k jedné přisál. Zasténala jsem vzrušením. V dlaních tiskl, jemně svíral a hnětl má ňadra a neustále líbal a sál mé bradavky. Slyšela jsem i jeho vzrušený dech a cítila, jak se jeho dlaně lehce třesou. 

 Líbal má prsa a mazlil se s nimi a sténal u toho stejně vzrušeně, jako já. A když se jeho hlava pohnula a pokračoval níž, skoro jsem vykřikla. Krouživými pohyby úst pokračoval po mém břiše A když se ústy zastavil kousek pod mým pupíkem měla jsem pocit, že se zblázním. Pak se ale najednou vytáhl do úrovně mích očí a bez jediného slova odhrnul mé vlasy z krku. 

 Bože! Věděla jsem, co bude následovat. Odvrátila jsem hlavu na stranu a on se zuřivě zakousl do mé tepny. Divoce sál a hladil mě přitom po těle. 

 Pak jeho ruka zabloudila mezi mé nohy. Vykřikla jsem vzrušením. Bože! Podíval se mi do očí, a aniž by odtrhl zrak z mé tváře, se stáhl dolů a uvelebil se mezi mýma nohama. Začal líbat mé nohy. Má stehna. Má lýtka. Má kolena a když skončil u mích kotníků, pomalu pokračoval zpátky nahoru. 

 Pak jemně roztáhl mé nohy a s vydechnutím se přisál mezi ně. Měla jsem pocit, že zešílím . Hlasitě jsem zasténala a vykřikla. 

 „Ramone!" Jen se usmál a hladově zabořil svá ústa. Bylo to šílené. Házela jsem sebou jako zběsilá a sotva popadala dech. Chvílemi jsem měla pocit, že se můj dech, jen sípotu podobá. „Ramone prosím! Prosím!" Křičela jsem. Nedalo se to vydržet. Nedalo se to snést. Potřebovala jsem ho. Potřebovala jsem,aby si mě vzal.  Hned! 

„ Jen mi to ukaž lásko. Ukaž ..., jak moc po mě toužíš." Vydechl , ale neodpoutal svá ústa z mého rozkroku. Zazmítala jsem se a zoufale jsem zatáhla nohama, ve snaze je od sebe co nejvíce roztáhnout. Ale provazy mi bránily v mém počínání. Zuřivě jsem za ně tahala a házela sebou. Bylo to k zbláznění. Šílené. Cítila jsem, jak vlhnu. Víc a více. Mé vzrušení bylo na vrcholu veškerého šílenství. Samozřejmě to cítil. Samozřejmě to věděl. Cítil jak vlhnu, pod jeho počínáním.

 „Jsi tak sladká lásko." Vydechl a zabořil jazyk hluboko do mě. Křičela jsem. Řvala. Volala jeho jméno. A stále více a více, škubala za provazy na nohou. Bože, zblázním se. Zblázním. Zešílím.  Zmagořím. 

Chtěla jsem, aby měl co nejlepší přístup. Aby si mě bral víc a víc. A když jsem ucítila, jak jeho ruka zašátrala u mích kotníků.  Když jsem ucítila, jak obě moje nohy osvobodil. Úlevou jsem si vydechla. A automaticky mé nohy vystřelily výše. 

 „Tak je to správné, miláčku." Zašeptal vzrušeně. „Tak je to správné lásko. Jen mi ukaž, jak moc po mě toužíš. Jak moc chceš, abych si tě vzal."

 Zalapala jsem po dechu. A s pomalu hrdelním výkřikem. Nepříčetná touhou a vzrušením, jsem rukama objala své nohy.

 „Ano!" Vydechl, když se znovu přisál mezi ně. Rukama jsem tlačila své nohy co nejvíce od sebe. Co nejvíce to šlo.

 „Takhle se mi to líbí, miláčku." Šeptal sotva popadaje dech do mého rozkroku. 

 „Líbí se mi..., když se nestydíš mi ukázat..., jak moc po mě toužíš. Jak moc mě chceš. A jak moc ,se mi chceš dát."  Ano! To nemůžu vydržet. Jestli si mě nevezme, umřu. Ještě několikrát zakroužil svými rty mezi mýma nohama a pak se zadýchaně zvedl. 

 Vytřeštila jsem oči. Co? Usmál se a pohladil mne po tváři.

 „Ra...,Ramone." Vydechla jsem. Chce mě zabít? 

 „Nestane se to, lásko. Už nikdy.  Nikdy..., dokud sama nepřijdeš. Dokud mi sama neřekneš, co chceš." Sehnul se a jedním trhnutím uvolnil mé ruce. 

 Zalapala jsem po dechu. Byla jsem na pokraji zhroucení. Na pokraji psychického i fyzického šílenství. Byla jsem vzrušená. Neukojená. Zmatená. Ne, to ne. To mi nemůže udělat! Z nepříčetností ve tváři...,jsem se dívala za ním...,jak odchází. Trest? Ne. Mučení. Středověká inkvizice.