SOUZNĚNÍ

SOUZNĚNÍ Část 6

No konečně. Konečně zpátky. Doufám, že už ho hodně dlouho neuvidím. Doufám, že už ho neuvidím vůbec. Vždyť ten chlap je nemožný. Jak si to vůbec představuje? Jak si vůbec může myslet, že mě smí líbat? Nafoukanec jeden! Kdo mu o to stojí? Já určitě ne. Já ani náhodou. A to, že jsem mu polibek vrátila, to bylo jen...,to bylo jen pominutí smyslů. Možná mě ovlivnil? Jistě.

 Však píše, něco v tom svém manuálu. To je ono, ovlivnil mě. Určitě, jinak bych ho, přeci nikdy nepolíbila. Nikdy. Sakra. Od té chvíle, co se ten zatracený chlap, tady objevil, je všechno naruby. Adam s Jennou a dokonce i Jeremy, jsou do něj úplně pobláznění.

 No fajn. Je to Adamův přítel, sice nevím, kde ho vyhrabal, ale budiž. Ale Jenna s Jeremym? Proč ty dva, jsou z něho tak odvázaní, to nechápu. Nikdy nenadělali, kvůli žádnému chlapovi, tolik povyku, jako u něj. Copak nechápou, že o něj vůbec, vůbec, nestojím? Panebože, jen aby nezjistily, že mě políbil. A chraň mě bůh, aby zjistily, že já políbila jeho. Scházela jsem zrovna, ze schodů dolů, když někdo zazvonil. 

 Automaticky jsem otevřela dveře. Sakra! Zase, jsem je rychle zabouchla.  Srdce mi začalo, divoce bušit. To si snad dělá srandu. Co tu zase chce?

 „Eleno! Kdo to byl?" Ozvala se z kuchyně Jenna. 

 „Ale nikdo! Jen nějaký cvok. Asi omyl!" Zakřičela jsem na ni a modlila se, aby to vzdal a odešel.

 „Vážně?" To by nebyla Jenna, aby se nepřišla přesvědčit. 

 „Ramone!" Řekla vesele, když otevřela dveře a ten psychopat, tam stále stál a s úsměvem na tváři, vstoupil dovnitř.

 Jak dlouho, jsem se těšila, z jeho nepřítomnosti? Den? To snad není možný. Toho už se asi nezbavíme. Je vážně tak zatvrdlý? Udělala jsem krok zpátky a otočila se k odchodu.

 Chtěla jsem zmizet. A ačkoli, jsem se snažila být hodně nenápadná, nepovedlo se mi to. Moje noční můra neskončila. Vlastně, měla jsem pocit, že teprve začala nabírat na obrátkách. Nasupeně, jsem pozorovala jeho spokojený výraz, když se pohodlně usadil v křesle vedle Adama.

„Eleno. Nabídni Ramonovi něco k pití." Otočila se na mě Jenna. 

 „Proč?" Vyštěkla jsem, nasupeně. „Stejně už je na odchodu, že?". Zašklebila jsem se na něj. Měla jsem šílený vztek. Vypadalo to, že mu to snad vůbec nevadí. Že mu prostě nic nedochází.

 „Vlastně...,jsem tu, abych tě pozval na večeři Eleno!" Zářivě se na mě usmál. Tak to už je vrchol všeho, dělá si ze mě vážně srandu? 

 „Nemám zájem!" Vyjelo ze mne. Ale on se místo odpovědi jen zvedl a s úsměvem udělal krok směrem ke mně. Zaujala jsem bojový postoj.

 „Vážně?" Řekl a neustále se přibližoval. Přejela jsem očima Jennu s Adamem a opodál stojícího Jeremyho. Jen se na nás dívaly a vypadalo to, že se náramně baví. No to je vážně skvělí, bylo by jim snad jedno, i kdyby mne tu chtěl zamordovat. Nasadila jsem nepříčetný výraz.

 „Já, bych řekl něco jiného." Pokračoval a mne se najednou udělalo špatně. „Políbil jsem tě," Cítila jsem, že asi každou chvíli omdlím. „A ty...,ty jsi mi polibek vrátila." Dodal ze zářivým úsměvem a já v tu chvíli litovala, že nemám po ruce...,dřevěný kolík? Nebo čím, tam píše, že ho ještě můžu zabít?

 „Takže, to ber jako naše první, oficiální rande." Vytřeštila jsem na něj oči a zalapala jsem po dechu. Rande? S ním? Nikdy, nikdy v životě. Je vážně blázen.

„To jako s tebou? Na večeři?" Vyprskla jsem. „Jedině, že by v menu bylo hodně...,hodně sporýše!" Vzteky jsem viděla rudě. Ani jsem si nevšimla, jak se objevil těsně přede mnou. 

 „Jsem rád...,že jsi četla tak pozorně zlato." Chytil mne do náručí. Co si to dovoluje sakra. Zazmítala jsem se v jeho objetí. 

 „A v tom případě, ses určitě dočetla i to...,že já vždycky...,vždycky dostanu, co chci!" Vydechl a přitiskl svá ústa na má. Nestačila jsem se ani bránit. Nestačila jsem odporovat. Nestačila jsem udělat nic. Nic.

Byl to krátký polibek. Krátký, ale když se ode mne odtrhl, poznala jsem v očích všech přítomných, že vyhrál. Teď už mi nedají pokoj. Nedají. Teď ho budu muset jedině, snad zabít. Zahrabat. Zakopat. Vystřelit na měsíc. Co budu dělat? Co sakra budu dělat? A v hlavě se mi honila spousta námětů, na jeho vraždu. Ano! Musím něco vymyslet, musím.