SOUZNĚNÍ

SOUZNĚNÍ Část 1

Jmenuji se Elena Greenová a žiji se svým bratrem, tetou Jennou a jejím mužem Adamem v Disticolls. A jsem obyčejná holka. Tak ráda bych to řekla. Opravdu.

 Až do nedávna, jsem si myslela, že to tak je. Až do nedávna, jsem žila obyčejný, nudný život a strašně mě to štvalo. A teď ...! Teď bych to tak ráda vrátila. Protože od té doby, co se stala ta věc... Od té doby, co jsem se dozvěděla, co mi provedla má pravá matka, se můj život změnil od základů.

Ano. Má pravá matka, se mi zřejmě svým zvráceným způsobem snažila pomoci, ale připravila mi peklo na zemi. Všechno jsem to zjistila, až po tom, co se to stalo. Po tom, co jsem málem zabila svého prvního a posledního kluka. 

Bože! Ještě teď, si vzpomínám, jak přede mnou utekl. Jak utekl, protože když mělo dojít k našemu prvnímu sexu, úplně jsem se zbláznila. Nebo alespoň, to tak vypadalo. Chovala jsem se jak šílená. Měla jsem najednou tak strašnou sílu a popadla mě taková vášeň, že musel přede mnou utéct, jinak bych ho určitě zabila. 

 Ale nejhorší bylo, že já neměla ten pocit, že bych se k němu chovala hrubě. Jen jsem ho chtěla k sobě tisknout. Jen jsem ho chtěla hladit a objímat. Ale moje objetí, se změnilo v smrtící náruč.

 Ano. Z mého pohledu, jsem se chovala stále stejně. Mělo dojít k mému prvnímu sexu, a já se jen snažila o to, mu jeho doteky a objetí vracet. Jenže v návalu vzrušení, se moje síla zněkolikanásobila a moje náruč, pro něj byla skoro smrtící. Až do té doby, jsem to netušila. A až do té doby, dokud jsem nenašla ten dopis, jsem nevěděla, co se stalo.

 ;;Drahá dcero! Nikdy jsem nebyla dobrá matka, ale miluji tě! Miluji tě, a proto, bych chtěla pro tebe, alespoň něco udělat. Chtěla bych ti dát něco, co tě ochrání! Chtěla bych, abys byla šťastná a našla muže, který tě bude opravdu milovat. Muže, který se o tebe dokáže postarat. Muže, který tě dokáže ochránit. A tak jsem zařídila jednu věc...! Jen muž, který se s tebou dokáže milovat, je tě hoden. Jen ten tě dokáže ochránit. Jen ten, bude mít dost sil, aby tě zvládl. Jen ten, bude mít dost sil, aby tě připoutal. A jen ten bude mít dost sil, aby si tě podvolil.;;.

A od té doby se můj život naprosto změnil. Má pravá matka zařídila, aby ze mě byla nadosmrti stará panna, protože se se mnou žádný muž, nedokáže milovat. A Jenna s Adamem, a dokonce i můj bratr se změnily v rádoby dohazovače. Protože od té chvíle, co se to asi přede dvěma lety stalo, se u nás vystřídalo, nespočet jejich přátel. Známých. Spolupracovníků. Tolik mužů, že jsem je už přestala počítat. 

 Všichni tři, vehementně usilovali o to, abych našla toho, který je mne hoden...,podle mé pravé matky. Ale já nevěřila, že někdo takový vůbec existuje. Dokonce jsem začínala věřit, že to snad byl z její strany nějaký druh pomsty. 

 „Eleno!". Zastavila jsem se na schodech. Mířila jsem si to zrovna do svého pokoje, protože jsem měla podezření, že očekáváme další návštěvu. Jenna totiž zrovna zdobila stůl a připravovala večeři. A to dělala jen tehdy, když očekávali dalšího potencionálního nápadníka.

 „Vezmi si na sebe něco pěkného, máme návštěvu!" Usmála se na mě.

„Už zase? To vás to ještě nepřestalo bavit?" Zašklebila jsem se. To jsem zvědavá, kdo to zase bude. Tak to určitě. Jestli si myslí, že se budu kvůli někomu nastrojovat, tak to se plete. Schválně si vezmu něco, aby vzal roha, hned ode dveří. Pomyslila jsem si. 

 „A jakoupak to vzácnou návštěvu, vlastně čekáme?" Řekla jsem znechuceně. 

„Mého přítele!" Ozval se Adam ode dveří. Přítele? Kdo to sakra zase může být? Nemají těch přátel, najednou nějak moc? Podívala jsem se na něj s otázkou v očích.

 „Ramona Cronvela." Dodal. A já měla pocit, že omdlím. To si snad dělají srandu. Toho nafoukaného. Arogantního. Namyšleného. Sebestředného chlapa? Nikdy! Nikdy, to raději skočím z mostu. 

 Najednou se ozvalo zaklepání. Zůstala jsem stát, jak přimrazená. A když Adam otevřel, stál tam on. Noční můra všech žen, pomyslila jsem si. 

 A když vstoupil dovnitř a zvedl pohled mým směrem, udělala jsem krok dozadu. Neuvědomila jsem si, že stojím na schodech a zapotácela jsem se. Než jsem ale stačila dopadnout pěkně na zadek, chytily mne jeho paže. Jak se sem sakra... Ale samozřejmě. Vím, že je upír, ale na mě tohle chlapečku neplatí.

„Nečekal, jsem až takovou reakci." Usmál se na mě. Zazmítala jsem se v jeho objetí. No jasně. Ženský před ním padají na zadek běžně. To mě bylo jasné. Stačilo se podívat do jeho očí. 

 Hodila jsem po něm nepříčetný pohled, vyvlíkla jsem se mu a zmizela ve svém pokoji. Až sem, jsem slyšela jeho smích.

Tak to tedy ne. To mu nedaruji. To nikomu z nich nedaruji. Bude se ještě divit. Vrhla jsem se ke své skříni a začala se v ní přehrabovat. Bude litovat, že sem vůbec vstoupil. Bude ještě litovat, že mě vůbec chtěl poznat. A vlastně...! Bude si přát, aby mě nikdy nepoznal.