SOUZNĚNÍ

SOUZNĚNÍ Část 21

„Budeš v ní překrásná, lásko." Zašeptal, „a myslím, že nebude trvat tak dlouho a ráda se mi v ní předvedeš." Zbláznil se? Co si o sobě myslí, kruci! 

 „Tak to ani náhodou ," vyprskla jsem, „ani omylem." Divoce jsem rozhazovala rukama. „Co si sakra myslíš?!" Jen se usmál a udělal krok směrem ke mně. 

 „Neopovažuj, se ke mně přiblížit!" Řekla jsem, už o hodně tišeji a ustoupila o krok. „Ještě krok a vážně tě zabiju." Pípla jsem, když udělal další krok směrem ke mně. Jen se usmíval, v očích mu jiskřilo a díval se na mě jako nějaká šelma. Hlasitě jsem polkla. 

 „Nemáš být hodná, miláčku?" Zašeptal a znovu se přiblížil. 

„Nepřibližuj se!" Zasyčela jsem a znovu ustoupila. Srdce mi začalo divoce bít. „Vážně, se nepřibližuj." Udělala jsem ještě jeden krok zpět. 

„Bojíš se mě?" Zašeptal s dalším krokem. „Anebo sebe." Vydechl a v tu chvíli, mě přirazil na stěnu. „Tak, už budeš hodná, lásko?" Zašeptal tak těsně u mé tváře, že jsem cítila, jak mě jeho dech ovívá. 

 Zmítala jsem se v jeho objetí. Ale přitiskl mě ještě více na stěnu, že jsem se nemohla ani hnout. Zatřásla jsem hlavou v odporu.

 „Ani omylem." Vyprskla jsem. 

„Jak chceš." Vydechl a vzápětí, přitiskl svá ústa na má. Snažila jsem se mu vysmeknout. Snažila jsem se hnout. Bože. Divoce drtil moje ústa a tiskl se ke mně tak těsně, že jsem nemohla skoro popadnout dech. Cítila jsem jeho ruce všude. Na zádech. Ve vlasech. Na tváři. Rukama hladově bloudil po mém těle a ani na vteřinu se neodpoutal od mích úst. Srdce mi začalo divoce bušit do hrudi. Chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale místo toho, jsem omámeně vztáhla ruce a vjela prsty do jeho vlasů. Zasténal a začal drobnými polibky líbat moji tvář. Zvrátila jsem hlavu, opřela ji o stěnu a vzrušeně jsem vydechla. 

 „Ramone!" Přitiskla jsem si ho k sobě, a když začal líbat můj krk, vzrušeně jsem zasténala. Zuřivě jsem popadla jeho hlavu a zadívala se mu do očí. Oba dva jsme sotva popadali dech. Už jsem to nemohla vydržet. Prostě to nešlo. Vrhla jsem se na jeho ústa a vší silou se s ním přetočila a přirazila ho ke stěně. 

 V tu chvíli, jsem zapomněla úplně na všechno. Na to, jak strašně mě štve. A že ho vlastně nesnáším. Myslela jsem jenom na jednu věc. Jenom na jednu. Jak strašně moc ho chci. Jak moc po něm toužím. Jak moc se mi líbí, když mě líbá a hladí. Když mě objímá. Myslela jsem jenom na to, že se s ním chci milovat. 

 Zuřivě jsem se vrhla na jeho košili, ve chvíli, když jsem trhla, mě znovu přetočil a přirazil ke stěně.

„Eleno." Vydechl do mích úst. „Chceš mě? Chceš se se mnou milovat?" Zavřela jsem oči. Ano! Ano! Ano! Nikdy v životě, jsem se necítila tak vzrušená. 

 „Ano!" Vyšlo ze mě,mezi vzrušenými výdechy. „Chci se s tebou milovat, Ramone." Několikrát jsem se zhluboka, nadechla. Bylo to silnější než já. 

„Miluj se, se mnou. Miluj. Tak moc, po tobě toužím." Zasténala jsem. 

 „Můžeme, podávat večeři pane?" Zaslechla jsem. Malinko se ode mne odtáhl. Malinko.

 „Promiňte, pane!" Vzrušeně oddychoval a sotva popadal dech, když odpovídal.

 „To je v pořádku, Saly. Můžete podávat večeři." Stáli jsme k sobě přitisknuti a dívali se na sebe. Vzrušeně a nahlas oddychoval a očima kroužil v mé tváři.

 „Jsem..., jsem rád..." Šeptal mezi výdechy. Dělalo mu stále velké problémy, sotva popadnout dech. 

 „Jsem rád..., že jsi si konečně přiznala, že po mě toužíš, lásko." Podařilo se mu ze sebe vypravit a pohladil mne po tváři. Zalapala jsem po dechu. 

 „Ale chybí tomu něco..., něco, co bych tak rád slyšel." Zatvářila jsem se nechápavě. A vlastně jsem opravdu v tu chvíli, nevěděla, o čem mluví.

 „Že mne miluješ." Smutně se na mě usmál a přejel mi prstem po rtech. Jen jsem se několikrát nadechla. Stále jsem nebyla schopna pohybu. 

„Miluji tě, Eleno. Tolik tě miluji." Zaúpěl a roztřesenou rukou mě pohladil po tváři.

„A teď..., teď už vím, jak na tebe, miláčku." Řekl po chvíli. Usmál se a zastrčil mi pramínek vlasů, za ucho.

 „Takže od teď, když budeš zlobit lásko, stane se to, co před chvílí." Vytřeštila jsem na něj oči. Cože? Co to říká? To jako chce říct, že pokaždé, když budu odmlouvat, mě za trest políbí? Ne, že by se mi to nelíbilo, ale... vlastně, na co to myslím. Nelíbí.  Nebo ano? Asi ano, když jsem mu řekla, že se s ním chci milovat. Bože! Byla jsem tak zmatená. Co jsem to zase udělala? To jsem si to zase pěkně zavařila. Jsem nemožná. Jsem hrozná. A jsem v pěkný kaši.