SOUZNĚNÍ

SOUZNĚNÍ Část 23

Najednou se zavlnil vzduch a já byla nucena, se pod náporem větru, k němu více přitisknout. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela jsem oči. Vůbec jsem nevěděla, kam mne nese a v tu chvíli, mne to vlastně ani nezajímalo. 

 Už jsem neměla sílu odporovat. Přitiskla jsem se k němu a vdechla jeho vůni. Cítila jsem vítr ve vlasech, i na holé kůži. Najednou se zastavil,a když jsem otevřela oči, opatrně mne spustil na zem. Vystrašeně, jsem se rozhlédla kolem. Byly jsme na nějakém palouku, porostlém hebkým a měkkým mechem a okolo nebylo nic, nic jen stromy a tma.Vyplašeně jsem se na něj podívala.

 „Kde..., kde to jsme?" Vůbec jsem tomu nerozuměla. A v tu chvíli,jsem vlastně nerozuměla, ani sama sobě. Neměla bych být naštvaná a rozzlobená? Neměla bych ho ještě více nenávidět? Neměla? Asi ano. Ale já necítila nic, z těchto pocitů. Nic. Vlastně jsem se ani nebála. Vlastně jsem neměla strach ani trošičku. A vlastně jsem cítila, že mu můžu věřit. 

 Pohladil mne po tváři a zadíval se mi do očí. Dlouze. Nic neříkal, jen prstem přejížděl po mé tváři. Srdce se mi divoce rozbušilo. Co se to děje? Bože. Nesmí se mne dotýkat. Nesmí. Vím to. Proč stačí pouhý jeho dotek a já se celá rozklepu? Nechci to. Nechci.

 Zavřela jsem oči a ztěžka vydechla. Ucítila jsem, jak mi prstem přejíždí po rtech.  Několikrát jsem se zhluboka nadechla a vzhlédla jsem, ve chvíli, kdy se ke mně skláněl. Podlomily se mi kolena a prsty jsem zaryla do jeho ramen.

 „Eleno." Vydechl a pak jsem ucítila, jeho vlhké rty. Cítila jsem jeho vlhké rty bloudící po mém těle. Po mé tváři. Po mích rtech. Bradě. Krku. Bloudící i po mích ňadrech., deroucích se z mého výstřihu. Ne. Bože. Nemohla jsem se bránit,  a ani jsem nechtěla.  Zuřivě jsem ho popadla za hlavu a vrhla se na jeho ústa. 

 „Miluji tě, Eleno.  Miluji tě, k zbláznění." Vydechoval mezi polibky a já, už nad sebou ztratila kontrolu úplně. Cítila jsem se jako hadrová panenka v jeho rukou. Jediné, co jsem v tuto chvíli chtěla, po čem jsem toužila a co jsem si tak strašně přála, bylo, aby nikdy nepřestal. Aby mě proboha, líbal.  Hladil.  Aby mne, proboha miloval.

 „Eleno." Malinko se odtáhl a podíval se mi do očí. Co? Nepřestávej prosím. Nepřestávej. Neochotně a omámeně jsem zvedla zrak. 

 „Tolik po tobě toužím lásko." Zašeptal a znovu se na mě dlouze zadíval. 

 „Tak rád, bych se s tebou miloval." Vydechl po chvíli. Několikrát jsem se nadechla k odpovědi, ale nevyšlo ze mne nic. Cítila jsem se slabá, tak strašně slabá. Chytla jsem se jeho ramen a podívala se mu do očí. Slabě se usmál a přivinul si mě k sobě. 

 „Eleno..., nevezmu si něco, o čem si sama, ještě nejsi jistá, že mi chceš dát." Řekl a pohladil mne po tváři .

 „Ale dovol mi lásko, dovol mi, abych ti ukázal, že se nemusíš bát mě. Že se nemusíš bát sebe. Že se nemusíš bát své touhy." Dvěma prsty pootevřel má ústa a palcem přejel po spodním rtu.

 „Ukážu ti, jak moc po tobě toužím lásko. A ukážu ti, jak moc toužíš ty, po mě." Zašeptal. Omámeně jsem přikývla, ale to už mne pokládal do měkkého mechu. Přikryl mé tělo svým a vrhl se na má ústa. 

 Když se po dlouhé chvíli, ode mne zadýchaně odtáhl, podíval se mi do tváře, jako by chtěl zkontrolovat mou reakci. A pak bez jediného slova, jedním trhnutím rukou, strhl ze mne ten kus látky. 

 Začala jsem zhluboka dýchat, tak zhluboka, že jsem měla pocit, že nemohu popadnout dech. A když strhl ze sebe svou košili, začala jsem se třást po celém těle.

 „Věříš mi?" Zašeptal a já jen roztřeseně přikývla. Neustále se mi díval do očí a přitom mi zvedl ruce mírně nad hlavu. A když se okolo mích zápěstí, sevřel studený kov, hlasitě jsem polkla. Otočila jsem hlavu a zadívala se na své ruce. Má zápěstí obepínala kovová pouta, přikována k řetězům. Zalapala jsem po dechu. 

 Postavil se nade mne a strhl ze sebe zbytek svého oblečení. Začervenala jsem se. Ještě nikdy... , a on to věděl. Jen se usmál a přikryl mé nahé tělo svým.

 „Nevezmu si tě, jen chci, abys viděla, jaké to bude, miláčku." Zašeptal a rukama, i ústy se vrhl na mé tělo. Zasténala jsem. Ještě nikdy jsem necítila nic takového. Líbal mě hladově. Náruživě. Zuřivě i vášnivě zároveň. Líbal a hladil mne všude. Líbal má ústa . Můj krk. Má ňadra. A všude kde se mne dotkl, mne vzápětí i políbil. Bože! Bylo to k zbláznění. Bylo to šílené. Bylo to neuvěřitelné. Tolik, tolik jsem se ho chtěla také dotýkat. Sotva popadaje dech, jsem se pod jeho polibky zmítala a zuřivě rvala za řetězy. 

„Ramone!" Vykřikla jsem toužebně, když jemně roztáhl moje nohy a znovu jsem několikrát zazmítala rukama v řetězech. Bože, ne. Zvrátila jsem hlavu a hlasitě vykřikla, když přiložil svá ústa mezi mé nohy. Bylo to šílené.

 „Ramone. Bože, Ramone!" Křičela jsem a házela sebou v řetězech jak pominutá. 

 „Ano...,lásko." Zašeptal vzrušeně a ústy pokračoval od mého břicha až k mé tváři. 

 „Bože..., miluj se se mnou. Miluj se se mnou prosím." Zasténala jsem. Nedalo se to vydržet. Cítila jsem jeho vlhké rty brázdící si cestičku od mého rozkroku, a když jazykem zakroužil po mích prsou, měla jsem pocit, že exploduji. Házela jsem sebou tak zuřivě, až řetězy hlasitě řinčely.

 Vzdychala jsem a sténala tak nahlas, že se to rozléhalo široko daleko. Divoce jsem se zmítala a srdce mi tlouklo jako zběsilé. Hlava mi třeštila. Krev se mi vařila v žilách a tep zběsile pulsovala. Měla jsem pocit, že to nemůžu vydržet. Nemůžu, sice zešílím. Sice se zblázním. Umřu touhou. Vášní. Umřu.

 Podívala jsem se mu do tváře. Třásl se touhou a vášní, stejně jako já. A stejně jako já, zhluboka a ztěžka oddychoval. Najednou se překulil vedle mě a pohladil mne po tváři. Co to dělá? Co?

 „Nechceš mi něco říci?" Zašeptal. A co? Co? Že po tobě toužím? Bože! To už jsem říkala tisíckrát.

 „Příště..., příště, si o to musíš říci sama, lásko." Zhluboka jsem se nadechla. Ne, teď nemůžeš skončit. Nemůžeš mě tak nechat. Nemůžeš. Chci tě. Chci tě přeci. Chci! Ale věděla jsem, co po mě chce. Věděla. Stačilo by jediné slovo. Jediné malé slůvko. Miluji tě.  A byl by můj. Můj! A já si to tak přála. Tak moc. Tak proč..., proč to nedokážu říct? Proč?